Different

41. Epilog

  O pár let později jsem se musela vrátit zpět. Zpět k tomu, jak tohle všechno začalo a jak jsem to vnímala na začátku.   

Když jsme se přistěhovali do Korei všechno začalo hekticky, jak pro mámu, tak pro mě. Nová země, nová pravidla, nové všechno. Špatný začátek pokračoval mezi vztahy doma, tak i ve škole. Do mého života se najednou dostalo několik nových osob najednou. Taeehyung, kterého jsem nemohla ani vystát kvůli jeho aroganci, nebo Mia, která mi byla oporou, když jsem byla bezradná.

 Všechno se začalo komplikovat ještě víc po seznámení s Jesperem a Taeho zvláštní náklonnosti k mé osobě. Můj mozek najednou na vše reagoval jinak a já nevěděla, co si o tom myslet. Zadaný Taehyung pro mě nepřipadal v úvahu, ale Jesper byl zase někdo, s kým jsem si v myli nedokázala představit budoucnost. Byla jsem zmatená.

Jesper po pár incidentech zůstal za mými zády, a i když to bolelo mě i jeho, oba jsme věděli, že je to tak dobře. Taehyung se mi začal dostávat pod kůži a tohle zase moc dobře nebylo. Nemohla jsem ale zabránit tomu, co se mezi námi tvořilo, byla jsem si toho moc vědomá. Proto se od té doby stalo tolik věcí. Hádky, rozchod s Hyu-Soo, polibky, krásně rande, kam mě bral, a také jeho narozeninový dar, který byl darem pro nás oba. Prožili jsme toho spolu hodně a díky tomu jsme oba věděli, že to není faleš.

Usmíření bylo něco, co jsme obě s mámou potřebovali. A i když jsem to ze začátku tak nebrala, byla jsem tu chvíli vlastně ráda. Byla jsem i ráda, za jejího přítele, který vypadal jako docela milý a vhodný typ. Stejně tak jako u nás došlo k usmíření i u Taehyunga a jeho táty, který se nejdřív nemohl smířit s tím, že Tae zahodil dokonalý vztah s dcerou obchodních partnerů a začal si se mnou. I on se spokojil s tím, že to takhle nejspíš mělo být, a že jeho dospělý syn nebude dělat vše tak, jak by si on představoval.

A jak to všechno pokračovalo? V tu dobu jsme byli o něco starší. Vlastně ne o něco, ale o dost. Konala se velká hostina na oslavu mých narozenin. Sešla se tu snad celá rodina a přátele aby mi mohli popřát k dvacátým pátým narozeninám. Byla to po dlouhé době velká sešlost, kterou jsme s Taem záměrně naplánovali. Byl to vlastně jeho nápad pozvat sem širokou rodinu. Nevěděla jsem, proč mu na to tolik záleželo, neměla jsem klaté narozeniny, ani nic podobného. Ale i tak jsem mu vyhověla a pozvala sem všechny, kteří mě napadli. Přijela i babička s mými přáteli z Ameriky, díky kterým jsem měla zase možnost procvičovat spíše angličtinu, než korejštinu, kterou jsem posledních pár let potřebovala více a více. Na jednu stranu jsem byla ráda, že ho napadlo něco jako tahle oslava, konečně jsem je opět viděla sedět u jednoho stolu, smát se vtipům nebo historkám, které se tu vyprávěli nebo zvedat skleničky s vínem na přípitek. Pak to ale přišlo. V momentu, kdy si Tae zažádal o pozornost jsem tušila, že nepůjde jen o ledajaké přání k narozeninám. Zaklepáním na skleničku se všichni ztišili a já začala přemýšlet, proč tu všichni byli. Tae položil skleničku zpět na stůl a pak se podíval na mě. I po tolika letech, co jsme spolu byli, mi dokázal pouhým pohledem vyčarovat úsměvem na tváři a dnes tomu nebylo jinak.

,,Dnes je opravdu krásný den nemyslíte?" zeptal se tak nahlas, aby to všichni slyšeli a mě při té příležitosti chytil za obě ruce a já položila své dlaně na ty jeho. ,,Mám proto tušení, že je nejlepší příležitost pro to, abych udělal jednu důležitou věc v mém životě," jeho oči zářily víc, než kdykoliv jindy, když si s úsměvem klekl přede mě a z kapsy černých kalhot vytáhl rudou krabičku. Když jsem spatřila jeho počínání nahrnuly se mi slzy do očí a srdce mi pracovalo dvakrát rychleji. na chvíli jsem se rozhlédla kolem sebe a spatřila moji mámu, jak stojí kousek od nás dvou a hřbetem ruky si otírá první slzy štěstí, které jí stékaly po tváři. Já svůj pohled ale zaměřila znovu na Taeho a krabičku v jeho rukách. ,,Abych požádal o ruku dívku, která mi vstoupila do života už na střední škole a rozhodla se v něm zůstat až do teď, sám se postarám o tom, aby v něm byla i nadále. Dívku, která tu se mnou byla v tom nejhorším a zároveň nejlepším, co mě kdy potkalo," díval se mi při každém slově pevně do očí a já skoro nemrkala. Tekly mi slzy, ale na mé tváři se rýsoval úsměv. ,,Vím, že chci, abys byla ta, vedle které se každé ráno probouzím, a kterou můžu obejmout, když jí je nepříjemně. Chci, abys byla šťastná jako já právě teď," řekl mi a při neustálém pohledu do mých očí otevřel krabičku s nádherným prstýnkem uvnitř. Rozplakala jsem se ještě víc. ,,Brooklyn Williamsová, vezmeš si mě?" zeptal se. Ani vteřinku jsem neváhala, s otíráním svých tváří jsem si klekla naproti němu a s horlivým přikyvováním jsem ho na kolenou objala kolem krku.

,,Vezmu si tě. Ani nevíš, jak moc ráda." 

V mých necelých šestadvaceti letech jsem se proto vdala za muže, se kterým jsem si byla jistá, že to rozhodně nebyla chyba. Byla jsem si tím jistá, když jsem stála před oltářem po jeho bohu a i o rok později na naše výročí, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku a v rukou držela dva malé uzlíčky. Dvě malé děti, které zdědily od každé strany něco. Holčička Naomi měla světlé vlasy a pleť po mě, ale tmavé očka po svém otci. Juan měl sice stejné hnědé oči, ale na rozdíl od své sestry měl tmavé rovné vlasy a snědší pleť. Po tom, co se nám 25. února narodili dvojčátka, náš život začal znovu nabírat jiné obrátky. Kvůli zvětšení rodiny nám už dál nestačil byt, který jsme měli a bylo nutné stěhování do většího. Já pracovala z domu a přitom se starala o ty dva. Taehyung zodpovědně převzal firmu po otci a snažil se dělat co mohl pro obě strany. Moc dobře věděl, že je otcem dvou dětí, které ho potřebují, a proto se jim věnoval kdy mohl a bylo vidět, že to dělal moc rád. Když přišel domů z práce jeho první kroky mířily k jejich pokoji, kde v tu dobu normálně spávali a dal jim polibek na čelo. Večer pro změnu seděl mezi postýlkami a z pohádkové knihy jim četl pohádky na dobrou noc, protože já, když zalehla do měkké postele s knihou v ruce, to zalomila po prvním odstavci. Práce a děti mě první tři měsíce zmáhali natolik, že jsem vždy jen cítila, jak mi Tae sundal z nosu brýle, dal mi pusu na líčko a zhasl lampičku u postele. Netrvalo to ovšem dlouho a já si na vše okolo výchovy zvykla, všechno bylo jako dřív a i lepší.

Když budu pokračovat u své rodiny a přátel, každý si to udělal po svém. Máma s JiWonem se rozhodli udělat nějaký krok ve svém vztahu a sestěhovali se do jednoho domu, ale v jiném městě. Mámě i jejímu příteli to vyhovovalo v JiWonově rodném městě, Daegu.

Taeho rodiče stále působili ve firmě jako poradci, ale po předání vlastnictví se snažili věnovat Taeho mladším sourozencům, domu a hlavně svému klidu.

Pokud se vrátím k Mie, tak musím poznamenat, že po střední škole na mé upozornění, dala šanci Jiminovi. Pro ně tento vztah ale nedopadl dobře, i přes to, jak moc se měli rádi, oba byli názoru, že láska to nebyla. Šli si tedy každý svojí cestou. Mia se po vysoké škole stala letuškou a užívala si cestování. Prý jí to tak vyhovovalo. Jimin pro změnu začal žít usedlým způsobem života se svojí novou přítelkyní a začal se živit jako fotograf. I když jim to spolu nevyšlo, byli spokojení tak, jak to bylo.

Moje babička prý ráda za to, jak to pro nás všechny dopadlo. Nemohla si vynachválit vztah mé mámy s JiWonem, ale hlavně byla hrdou prababičkou. Našemu vztahu s Taem věřila a fandila hned od začátku a po narození dětí byla v sedmém nebi. Bohužel si jich moc neužila, protože nás jednu noc zasáhla krutou zprávou. Kvůli svému stáří a špatnému zdravotnímu stavu zemřela. Nemohla jsem uvěřit, že nás jen tu jen tak nechala. Zbytek noci jsem v Taeho náruči probrečela. Neuvědomovala jsem si, že to tak nejspíš mělo být. Vyrovnávala jsem se s tím ale špatně a dlouho.

Každý jsme se od dob střední školy někam posunuli. Většinou to bylo k lepšímu, ale někdy jsme udělali i pár špatných kroků, které jsme museli napravovat. Já byla vděčná za vše, co se za uplynulou dobu stalo a nelitovala jediného kroku, který jsem kdy podnikla. Posouvání v před totiž k životu patřilo. 

Dámi a pánové, právě jste si opravdu přečetli poslední díl tohoto příběhu. 

Chtěla bych vám tedy poděkovat nejenom za to, že jste to dočetli až sem, ale také za to, že jste mi dávali najevo, že se vám tento příběh líbil. Díky vaším komentářům jsem měla vždy větší chuť napsat další díl, dokázali jste mě nakopnout. Díky vám mi tenhle příběh přirostl k srdci.

Chtěla bych zároveň upozornit ještě jednou na to, že pokud se vám tento příběh líbil a měli jste ho nějakým způsobem rádi, na mé profilu se nachází nově rozepsaná storka Starry Love. Určitě si přečtěte. 

Takže ještě jednou děkuji za všechno!