Different

36.

  ,,Vyrážíš někam?" zeptala se máma, když jsme se obě setkali v předsíni. Byla pěkně oblečená a voněla jedním z jejích dražších parfémů. Myslím, že s líčením si dala velmi záležet, a tak jsem se mírně zarazila.

,,Jdeme s Taem pryč, ale co ty, na kafe s kolegyněmi?" zeptala jsem se. Jinou odpověď jsem ani nečekala, a tak mě vůbec nepřekvapila. Stejně jako pokaždé.

,,Nevím, kdy se vrátím," usmála se a po jejím pohledu na hodiny vzala do ruky kabelku a rychle otevřela dveře. ,,Už jdu pozdě, měj se," usmála se na mě ve spěchu a už jí nebylo. Zanedlouho jsem slyšela odjíždět auto z příjezdové cesty.

I já jsem jsem se nachystala a vydala se pryč z domu. Měli jsme sraz v parku. Přesně tam, kde jsme se s Taehyungem tehdy srazili a odneslo to mé koleno. Byl jsme spolu skoro tři měsíce a mé zraněné koleno bylo jen začátkem toho, co se nastalo potom.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho, když jsem si za ním sedla na lavičku. Dala jsem mu pusu na tvář a on mě chytil okolo pasu. ,,Co máš dnes v plánu?" optala jsem se.

,,Navrhoval bych kavárnu, je mi zima," řekl. Nebyla zima jenom jemu, ale nám oběma. Jeho červené tváře a nos mě v tom utvrdili.

,,Výborný nápad," pochválila jsem ho. Oba jsme se tedy zvedli a zamířili do nejbližší kavárny. První, která nás zaujala byla plná k prasknutí, ale kvůli vůni kávy a čokolády jsme byli ochotni si najít malé místečko v zadním rohu, kam bylo málo vidět. Svlékli jsme se z teplého oblečení a čekali až k nám doběhne mladá servírka a podá nám nápojový a dezertový lístek. Kvůli spoustě lidí se k našemu stolu dostala až později. Vybrali jsme horké nápoje a čokoládové zákusky, které vypadaly moc lákavě a chutně. A taky že byly. Pustila jsem se do něj hned, co nám ho přinesla a mé chuťové pohárky slavily. Milovala jsem sladké a hlavně čokoládu.

,,Ptala ses mámy na tu Ameriku?" položil mi otázku mezi sousty. Zákusek mu chutnal stejně jako mě.

,,Neptala. Nebyl prostor ani čas. Pořád někde vězí, poslední dobou není pořád doma," pousmála jsem se. Neměla jsem se jí na to kdy zeptat, když jsme se viděly sotva mezi vchodovými dveřmi a někdy ani to ne. Buď byla v práci nebo ve městě.

,,Mám nápad," začal znovu.

,,Ty a tvoje nápady," protočila jsem nad tím očima. Nekomentoval to, protože mě zřejmě něco dalšího na srdci, a tak mě spražil pouze pohledem.

,,Můžeš jí to říct rovnou," kývl hlavou někam za mě a já se s nadzvednutým obočím otočila ke vchodu kavárny. Jakmile se se zvoněním dveře otevřely objevila se v nich vysoká postava muže a já nechápala, co tím myslel. To, že nebyl sám mě donutilo chvíli vydržet. Hned za ním vešla do místnosti drobná bruneta, která shodou náhod byla moje máma!Zaraženě jsem koukala, když jí muž pomohl z kabátu a ona mu s milým úsměvem poděkovala. Tohle určitě nebyla káva s kolegyněmi ani kolegou. Pozorovala jsem je, jak si společně sedli ke stolu daleko od toho našeho. Máma tak neměla ani možnost postřehnout moji společnost a já, i když mi to přišlo nespravedlivé vůči jejich soukromí, je mohla chvíli sledovat. Muž, dobře vypadající asiat s kratšími tmavými vlasy a velkýma hnědýma očima. Jeho sako a kravata ukazovali muže na vyšším pracovním postavení. Mile se usmíval a působil přátelským dojmem.

,,Ty ho znáš?" zeptal se Tae. Já jsem se na něj otočila a záporně zakroutila hlavou. Nikdy jsem ho neviděla nebo jsem o tom nevěděla. Ani máma se po dobu, co jsme tu, nezmínila o žádné své známosti. Což je vlastně docela zarážející. Na svůj věk byla štíhlá a pěkná. Kvůli práci si vždy zakládala na výběru oblečení nebo úpravě vlasů a líčení. Bylo zvláštní, že si doposud nikoho nenašla.

Když jsem je tak pozorovala, vypadala šťastně. Usmívala se a natáčela si své vlasy na ukazováček, to mi přišlo v jejím případě směšné. Určitě spolu nechodili, ale líbil se. Možná bylo na čase, aby si někoho našla. Nemohla zůstat sama na vždy, a tak jsem jí muže i schvalovala.

,,Posloucháš mě?" Neposlouchala. Byla jsem moc zabraná do svých myšlenek, že jsem vůbec netušila, že na mě vůbec mluvil, natož abych věděla o čem. Omluvně jsem zakroutila hlavou a konečně mu věnovala pozornost.

,,Ne, promiň," usmála jsem se a otočila se konečně na něj. Napila jsem se černého čaje a vybídla ho, aby mi vše znovu zopakoval.

,,Říkal jsem, že je dobře, že si tvá máma někoho našla."

,,Je, ale nechám to ještě být. Sama uvidím, kdy mi to řekne," pousmála jsem se. Chtěla jsem jim nechat trochu soukromí, a proto jsme se po dopití čajů odebrali k pultu, zaplatili, a poté se nenápadně vytratili z kavárny ven. Ti dva byli do sebe tak zabraní, že si sotva všimli, že někdo odchází, nezajímalo je, kdo.

,,Hádám, že u vás není nikdo doma," zašklebil se, když jsme šli parkem zpátky k naší čtvrti. Protočila jsem očima, když mi došlo, jakým směrem narážel. Objal mě okolo pasu, aby mě mírně obměkčil, ale protože byl vyšší, chození šlo o něco hůř.

,,Možná bych šla domů radši sama," prohodila jsem. Zarazil se a jeho pohled mi kladl jednu otázku. ,,Nic se neděje, jen jsem unavená. Nic víc, nic míň," zasmála jsem se, když si viditelně oddychl. Nevím, co si myslel, ale radši jsem to nechtěla vědět. Že bych ho tam snad nechtěla? Dnes jsem ho tam ale opravdu nechtěla. S ním se člověk vůbec nevyspal.

,,Odpočívat můžeme i spolu," zašklebil se a chytil mě za ruku.

,,Ne Tae, dnes chci odpočívat sama," povzdechla jsem si.

,,Tak fajn," pustil moji ruku a odtáhl se, na čímž jsem se zasmála. Hrál uraženého, ale to na mě neplatilo. Pokud si myslel, že mě jeho pohled lomí, tak jindy opravdu ano, ale chtěla jsem se jen v klidu osprchovat, lehnout si do postele a koukat na film. S ním byly tyhle tři věci nadpřirozené a prakticky nemožné. Věčně živý Tae, který nedokázal chvíli sedět jen tak a hlavně byl schopný se nacpat i do té sprchy.

,,Nedáš mi ani pusu?" zeptala jsem se u našeho domu, když jsme se loučili a on hrál stále uraženého. Když se opět k ničemu neměl, došla mi trpělivost. Za límec jeho bundy jsem si ho přitáhla a hrubě políbila. Chvíli stál a byl mimo, ale hned ho jeho odtažitá povaha přešla. Přitáhl si mě blíž a byl by to zrovna on ten, který by pokračoval, ale já se s úsměvem odtáhla a zamířila ke dveřím.