Life with a vampires CZ (One Direction) part 4

225 20 5
                                    

Pozn. autor. Tak je tu další díl doufám že se vám tenhle příběh líbí a nenudíte se u toho :D Přeji vám hezký počteníčko a ted' šup k dílu...

"Jak jste se stali upíry"? zeptala jsem se. "Je to dlouhé povídání, nudilo by tě to". znuděně řekl. "To nevadí, řekni prosííím". udělala jsem prosící výraz. "Když si to teda ty, tak jo". usmál se. Taky jsem se usmála. Já, Harry, Liam, Louis a Niall jsme byli nejlepší kamarádi, dokud nepřišla dívka jménem Olivia. Olivia byla sladká a nebojácná dívka, měla oříškově hnědé vlasy, hnědé oči a ústa namalovaná s červenou rtěnkou. Nosila vždy šaty v žluté barvě ale nikdo nevěděl že je upír. My jsme se sní skamarádily a pak ji chtěl mít každý pro sebe. Ona se ale zamilovala do mě a Harry hodně žárlil. Mě jako prvního proměnila v upíra, jenže jsem nechtěl být sám a tak jsem svoje kamarády i proměnil. Bylo to v roce 1868. Jenže fáma o upírovy se rychle šířila a Oliviu hned zatkly a jeli s ní až do kostela kde ji spálili i s ostatními upíry. My jsme byli naštvaní a tak já, jenom já zabil plno lidí co se na tom podílely a díky tomu jsem objevil své zabijácké já. Kamarádi mě nějak chtěli zachránit ale nešlo to. Ještě musím dodat že jsem se do Olivii zamiloval. Ale pak jsem našel nejlepší kamarátku Michel, ona mi  pomáhala s tím bojovat a nakonec jsem žil normálně jak ostatní. A pak jsme se, my všichni potkali a žijeme tu až do dnes. dokončil Zayn pohádku. Já jen čučela jak dement. "Doufám že si se moc nenudila". usmál se. "Blázníš ?? já mám ráda takovýhle pohádky". hukla jsem. "Tak to jsem rád". usmál se. "Takže si už potom Olivii neviděl, jak ji odvlekli". řekla jsem. "Ne už jsem ji neviděl, ale nechybí mě, ty první dny to jo ale přenesl jsem se tím". odpověděl. "Dobře, nějak mi vyhládlo, máte tu něco na jídlo? Ikdyž jste tedy upíři". zeptala jsem se. "Jo, máme, teda já jo, ostatní ujíždí jen na krvi". řekl a vstal. "A co se stane, když se napiješ té lidské krve?" zeptala jsem se a taky vstala. "Byl by ze mě zase zabiják jako před půl stoletím". odpověděl a dělal že ho to už nezajímá, asi o tom nerad mluví. "Sorry, že se ptám, vidím že o tom nerad mluvíš". omluvila jsem se a pak se usmála. "To je dobrý, chtěla si vědět naši historii, ale abych pravdu řekl, nerad o tom mluvím, prostě nechci se k tomu vracet, je to minulost". řekl a pomalu odcházel do kuchyně. Já jsem za ním odcupitala. Přišli jsme do kuchyně a já se čuměla jak dement, měli ji obrovskou, něco jak ten obívák. "Kolik stál tenhle barák"? zeptala jsem se a chtěla vědět odpověd'. "A víš že ani nevím?, bydlel jsem tady s otcem, jenže ten umřel a já to tu převzal a když je nás pět tak to stačí". opověděl, sice jsem se nedočkala odpovědi 'kolk to stojí' ale to mi nevadí, aspon' řekl že tu bydlel s otcem. "Jaký byl otec? Hodný? Zlý"? zeptala jsem se, protože já měla otce srábotku. "Byl..., začal, nadechl se a pak pokračoval: Byl to hodný člověk ,ale pak jak zjistil že já a moji kamarádi se kamošíme s upírem, byl strašně naštvaný, jen chtěl pro nás normální život, jenže když se pak 5 kluků zamiluje do upíra, tak se těžko rozhoduje jestli poslechnout otce, nebo to nechat být". dopověděl. "Oh, tak to máš dobrý, můj otec byl hroznej srababa, odešel a nechal nás samotný, mě bylo 3 roky a nemám žádnýho sourozence". řekla jsem znuděně. "To mi je líto". řekl smutně. "Hej nazdárek, co tu děláte? zeptal se Niall a vruce měl sklenici. "Ale, říkám tu Em naši historii". odpověděl. "Oky, já si jdu dát krev a prosim tě neměl by ses dívat, nebo víš co se stane". mával skleničkou. "Však jo". usmál se a šel pryč. "Jak to můžete pít, tuhle hovadinu"? zeptala jsem se Nialla když tu červenou tekutinu nalíval do skelnice. "Tak počky, vysvětlím ti to jo? Táhle hovadina je pro nás jak džus, akorát že to třeba není pomerančový, nebo jahodový". vysvětlil mě. "Máto nějakou chut' aspon'"? zeptala jsem se. "Noo, tak to ochutnej". usmál se. "Jseš ty normální"? bouchla jsem ho do ramene. "No tak, ptáš se jak to chutná tak ti říkám že- "Nic ochutnávat nebude Nialle"!! zastavil ho Liam. Pak se otočil na mě. "Chutná to jak....hele prostě pro tebe to bude hnusný, poblila by ses s toho, stačí"? povytáhl obočí. "Jo, slovami mě to stačí, dík Liame". usmála jsem se. Liam se ale neusmál, jen se poskrábal na hlavě a odešel. "Hey, Nialle, proč je Liam takovej smutnej, naštvanej"? zeptala jsem se, dělalo mi to starosti. "Hej nevím, ale bude to tím možná, že tu jsi ty, prostě nechce abys tu byla no, nebo já nevím čím to jiným může být". odpověděl, asi mu to taky dělalo starosti. Niall vypil tu červenou tekutinu a odešel. Já ji rychle umyla, kdyby náhodou se vrátil Zayn, tak aby se nestal zabijákem. "Už je pryč"? zeptal se, pootevřel dveře a vykoukl. "Jo, už je pryč". usmála jsem se. "Oky". taky se usmál. "Proč je Liam naštvaný" zeptala jsem se Zayna ten mi třeba odpoví. "Je naštvanej protože...jsi tu ty, určitě". řekl Zayn a mě to dělalo starosti. "Neboj, třeba si zvykne, ono to taky může být že jsme od roku 1995 co tu žijeme tak jse´me se nesezkali s žádným člověkem, ale on byl takový vždycky vážný". řekl Zayn. "Aha". jen jsem hlesla. Pak přišli ostatní kluci, kromě Liama. "Nevíte co se stalo s Liamem? Je nějaký zamlklý a zamkl se v pokoji". řekl Harry a mě to ještě víc děsilo. "Třeba je jen vynerovanej, nevíš co se mu honí v hlavě". řekl Niall. "Ale já jsem si myslela že umíte číst myšlenky". vytáhla jsem jedno obočí. "My neumíme číst myšlenky upírovy, to je uplně nemožné". řekl Louis. "Ale lidem můžem číst myšlenky". řekl pro změnu Harry. Já mlčela. "Ted'ka je v tvé hlavě myšlenka že se bojíš o Liama". řekl Niall a potom pokračoval. "Nemusíš se bát, třeba se stoho dostane". uklidn'oval mě. "Ale co když ne? Co když bude pořád takhle nabručený"? zeptala jsem se a dala si hlavu do dlaní. "Em, neboj". sedl si za mnou Niall a já ho objala. Chtělo se mi stoho brečet, ještě nikdy jsem se o někoho tak nebála jako o Liama. Ale cítila jsem že Zayn se pořád na mě díval, jakoby žárlil že objímám jeho kamaráda. Ale mě to bylo jedno, pak jsem se od něj odtáhla. "Kluci? pujdu si dát dvacet, jsem unavená". řekla jsem, vstala a šla do pokoje.

  Pozn. autor. Ták je tu po dlouhé době další díl :D a až tu bude max. 5 hvězdiček bude tu další díl :D Těšte se na další díl teda pokud tu bude :D           

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 15, 2014 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Life with a vampires CZ (One Direction)Kde žijí příběhy. Začni objevovat