Dvě vyvolené: Víra

Kapitola druhá - Kouzelné proroctví

Déšť stéká po střeše a je slyšet jen tichounké cákání. Kapičky se za třpytu luny a malých hvězd roztančily po celé krajině. Ve škole ještě všichni spí, i poslední žák, který se ještě učil na test už usnul únavou. Po Nařině okně stékají kapičky stříbra. Nara oddechuje na svém lůžku. Má těžký dech. Tíží ji zlý sen, který se jí ne a ne pustit. Tu odbyla půlnoc...bim bam bim, zvoní kostelní zvon někde v dálce. V protější ulici zhasla lampa. Tu se luna rozzsvítila silnějším větlem. Silným oslepujícím světlem, až byly vidět paprsky, kroutily se a svíjely.Dva nejsilnější paprsky,směřovaly do okna Nary...  a Nikol. Tančily po parapetu, potom po podlaze a nakonec paprsek Naře i Nikol zasvítil do obličeje.Nara sebou trhla, rázem se probudila. Byla celá zpocená a po čele jí stékal pot. Ten sen ten hrozný sen. Střílela z luku v dešti, bouřce, ale ne a ne se trefit, poté ji zasáhl šíp. Chytila se za hruď a zhroutila se na zem. Byla celá od krve,ale ne od té své. Cítila tíhu na srdci i duši. Brodila se řekou... řekou krve... brodila se za světlem. Najednou se rozzářilo pět ledově modrých paprsků. Ačkoli byly ledové Naru pálili jako rozžhavené železo. Přála si na sen, ale ten se jí vpil do mysli. Byla celá zpocená, a tak se rozhodla otevřít okno. Ovanul ji chladivý vánek,luna již zaplulaza jakýsi mrak,ale hvězdy pořád jasně svítily. Krystína, která spala společně s Luckou ve stejném pokoji, se pohnula. Nara proto tiše zavřela okno a znovu si lehla do postele.

Adéla i Sára, které byly s Nikol na pokoji a zároveň to byly její bff, se již před pěknou čtvrthodinkou probudily, zatímco Nikol pořát spala. Sára opatrně odhrnula závěs postele a nakoukla k Nikol. Chvíli se na ni dívala, ale potom se otočila na Adélu.Obě se na sebe tázavě podívaly. Nikol v postely ležela (jestli se tomu tak vůbec dá říkat) vzhůru nohama. Polštář spadlý na zemi. Vlasy jí vlály všude kolem a peřinu měla nacpanou v puse a žužlala ji. Řasnku, kterou si večer zapoměla smýt, měla rozmazanou po celém obličeji a bylavelice zpocená. Bylo však až neuvěřitelné, že i přes to byla velice přitažlivá a i v tomto zajímavém rozpoložení, byla roztomilá. Tu sebou trhla. Venku ještě jemě poprchávalo a slunce bylo stále zalezlé za mraky, ale hvězdy všechn vybledly. V celé škole vládldočasný klid. Jediný zvuk byly tiché kroky učitelů, které zanikly v ťukání deště.

Paní ředitelka Karánová seděla v křesle a dívala se z okna do rozsáhlých školních zahrad. Rudé vlasy měla stažené do drdolu a na nose měla posazené brýle s jemnými obroučkami. V tmavěhnědých očích plných něhy a lásky se třpytily slzy. „Proč jen to všechno muselo dopadnout zrovna takhle?" řekla si pro sebe. Potom si však rukou setřela slzy a její obličej se napnul. Teď musí být silná. S odhodláním ve tváři vstoupila do ředitelny, kde už čekali ostatní učitelé na schůzi.

Nara procházela dlouhou chodbou zdobenou obrazy a sochami přírody, zvířat a kouzelných tvorů. Spěchala na hodinu magie. Paní učitelkaSabrinová, které říkali Sába, byla velmi přísná a nepřístupná. Proto Nara na hodinu spěchala, aby nepřišla pozdě. Nara se usadila do své lavice a začala si chystat pomůcky. Po pár vteřinách však do učebny vešla učitelka Sába a pozdravila všechny svým ledovým hlasem: „Dobrý den, žáci. Nachystejte si učebnici na straně 159 a pokuste se nastudovat kouzlo Štítu, které je tam popsáno. Štít je vhodný proti dešti nebo padajícím větvím. Čím větší větve, tím víc energie je potřeba," vykládala Sába. Nara se na kouzlo nedokázala soustředit, pořád myslela na svůj sen a taky málem usínala. „Ach jo," povzdychla si.

Nikolin deník, dne 9.5.

Au! Pořád mě bolí hlava, pálí oči a celá se třesu tak, že nedokážu udržet skoro ani pero v ruce. Ano, myslím, že za to může můj sen. Ještě teď mi přechází mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Začalo to docela nevinně: Byla jsem s mámou a ségrou v obchodě. V hračkářství jsem zamávala prodavači, ale než jsem se nadála, z prodavače se stala příšera (nebo aspoň příšerný člověk). Strašně jsem se lekla a zaječela. Potom jsem se rozběhla. Utíkala jsem, jak nejrychleji jsem dokázala, ale příšera mě pořád doháněla. Tu se přede mnou z temnoty vynořily postavy. Čtyři postavy zahalené v černém plášti a jedna v tmavě modrém plášti, který vlál v dálce za ní a obklopoval čtyři další postavy. Hodně jsem se jich lekla. Chtěla jsem utéct jinam, ale nebylo kam. Byla jsem v pasti. Tu se zpod modrého pláště vynořil další člověk. Neviděla jsem mu do obličeje. On se ke mně rozběhl a vytasil meč. Sekl mě do boku a já se zhroutila na zem. On se mezitím dal na ústup, ale nakonec se ještě otočil a střelil mě šípem do hrudi. Zavřela jsem oči, již jsem nebyla ničeho schopná. On ke mně vyrazil a začal mne vláčet za svými pány, na poslední chvíli se však otočil, vzal mne do náruče a utekl se mnou někam hodně daleko. V tu chvíli jsem se probudila. Nademnou stála Adél a Sára. "Tak jak ti je?" zeptala se mě starostlivě Sára. "Ani se neptej. Strašně." řekla jsem a zavřela oči. Bolest hlavy byla velice silná. "Omluvte mě, bolí mě hlava," řekla jsem ještě a pak se zachumlala do peřin.

Nara se rozhlédla po místnosti. Nikol dnes na vyučování nepřišla. Musela zadržet úšklebek. V tu chvíli promluvila učitelka Sába. "Tak, a tedˇ si někoho vyvolám," usmála se slastně. "No, tak co nám ukážeš ty, Naro?" řekla Sába. Cože já?! pomyslela si Nara, ale poslušně se přišourala před tabuli. "Předvedˇ nám kouzlo štítu Naro," poručila jí Sába. Nara se zamyslela: Jak, že to bylo v té knížce napsáno? Ano představit si, že jsem v bublině. Nara se pomalu ponořila do své magie a snažila se z ní vytvořit okolo sebe bublinu. Zprvu se jí to nedařilo, ale potom najednou věděla, kde má magii uchopit a vše již šlo snadno. Sába se jí zeptala: "Jsi připravená?" "Ano," řekla klidně a vyrovnaně Nara jako vždy. Sába se tedy natáhla pro houbu , která ležela na horní polici, ale omylem zavadila o jednu z encyklopedií, která tam ležela a už nezvratnou rychlostí padala na Naru. Ta si sice zakryla hlavu rukama, ale její instinkt nastartoval i jinou věc. Kouzlo se posílilo, takže těžká encyklopedie sklouzla po jejím štítu jako nic. Nara sice zaznamenala úbytek energie, ale to s ní ani nehnulo. Paní učitelka Sába ji rychle zkontrolovala, ale když zjistila, že Naře nic není, řekla hrdě: "Kdyby ses snažila Naro, mohla by z tebe být veliká kouzelnice. Jen málokdo zvládne tak těžké kouzlo tak brzy a navíc bez zhroucení." Nara na sebe byla pyšná. Ještě totiž neviděla, že by Sába někoho chválila.

_______________________________________

Omlouvám se. Pokračování kapitoly příště.