My badboy! ||K.NJ. & K.SJ.||

|He won't let me|

Jin pov.

Když jsem se ráno vzbudil byl jsem v posteli sám. Pomalu jsem se zvedl a sešel dolů, kde jak jsem doufal bude. A taky ano, byl v kuchyni a seděl za stolem. "Ehm.. ehm." Zakašlal, abych na sebe upozornil. "Oh už jsi vzhůru!" Zvedl se a z linky vzal talíř s jídlem. "Najez se." Jen jsem opatrně přikývl a sedl si naproti němu, kam položil ten talíř. Celou dobu jsem cítil, jak mě sleduje a zkoumá snad každou část mého těla. "Přestaň! Je mi to nepříjemné!" Řekl jsem a koutkem oka jsem se na něj podíval. Jen se ušklíbl a dál se věnoval svému telefonu. 

Když jsem dojedl odnesl jsem talíř do umyvadla  následně i umyl. "Půjčíš-" "Pojď dám ti oblečení!" Přerušil mě a šel nahoru. Jako ocásek jsem ho následoval. V pokoji mi podal oblečení a já si s ním zalezl do koupelny. 'Přece se nebudu převlékat před ním!' 

Vylezl jsem a šel do pokoje, kde ležel na posteli a koukal na dveře. Zůstal jsem stát a v hlavě mi kolovala jen jedna otázka. Přešlapoval jsem a stále se nemohl rozhodnout, jestli se zeptat nebo ne. Nakonec jsem se odhodlal. "Ehm... odvezeš mě k mému autu ať můžu jít domů?" Chvíli se na mě jen díval, ostatně jako vždy a pak se zasmál. Nechápavě jsem na něj koukal. "Nikdo ale neřekl, že odsud odejdeš!" Úplně jsem přimrzl a nevěděl jak se zachovat nebo, co udělat. 

Namjoon vstal a přešel ke mně. Přirazil mě ke zdi a nic nedělal. 'O co mu kurva jde?!' "Proč bych tu měl sakra zůstávat?!" Zakřičel jsem na něj. "Protože chci!" Políbil mě na tvář a odešel. 

To snad nemyslí vážně. Začal jsem hledat svůj mobil abych mohl zavolat Jiminovi. Nemohl jsem ho nikde nahoře najít a tak jsem sešel dolů, kde v obýváku seděl Namjoon a něco dělal na MÉM mobilu! "Co si myslíš, že děláš s mým mobilem?!" "Píšu Jiminovi, že jsi v pohodě a budeš na nějakou dobu u svého kamaráda!" "No to si děláš srandu! Okamžitě mi dej ten mobil ať odsud můžu vypadnout!" Podíval se na mě a ušklíbl se. "Jak chceš!" Z mobilu vytáhl baterku a hodil mi ho. "To si děláš-" "Řekl jsem ti snad, že nikam nepůjdeš!" Zašeptal mi do ucha a za ruku mě začal táhnout nahoru. Strčil mě do pokoje a následně za mnou zamkl. "Děláš si prdel! Okamžitě mě pusť ty psychopate!" "Zůstaneš tam, baby." 

'On mě tady vážně bude držet!!!' Sedl jsem si na postel a přemýšlel, jak se odsud dostat. Přemýšlel jsem snad hodiny, ale k ničemu jsem nedošel. Najednou jsem slyšel jak se dveře odemykají a uviděl Namjoona, jak se opírá o rám dveří a usmívá se. 'Má hezký úsměv. Počkat, co!?' "Pojď, je oběd!" Zvedl jsem se a šel za ním do kuchyně, kde jsme začali oba jíst. 

Když jsme dojedli řekl, že se budeme koukat na film. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost až do doby, kdy si dal ruku kolem mých ramen a přitáhl si mě na sebe. "Když nebudeš dělat potíže nebudu tě zamykat. Jediné, co musíš udělat je poslouchat mě." Nevěřícně jsem se na něj díval a nakonec si povzdychl. "Na co ti tady budu? Jsem ti vděčný, že si mě-" A najednou mi to došlo! 'On ho zabil!' Zděšeně jsem se chtěl odtáhnout, ale jeho ruce mi to nedovolovaly. Snažil jsem se odtáhnout, ale on mě pořád silněji tiskl v objetí. Mé tváře smáčely slzy. "Pšššt! Klid! Nemysli na to!" "Jak bych nemohl! Jsi vrah!" Snažil jsem se křičel, ale spíš jsem to šeptal. "Byl to zlý člověk!" Nezmohl jsem se na nic než na pláč. Sám jsem ho objal a brečel. Nevím proč, ale přijde mi jeho objetí uklidňující, i přes to, že jsem ho viděl někoho zabít. 

Plakal jsem tak, až jsem nakonec usnul. Jediné, co si pamatuji bylo, jak mi šeptal utěšující slova a to, jak mě jemně políbil na rty.

____________________________________

Aaah.. Jin si konečně uvědomil, co Namjoon provedl!!

Jak se zachová, až se zbudí? Kdy ho Joon pustí? A pustí ho vůbec? Toť otázka! 😂😂😂😂
❓❔❓❔❓❔❓❔

Mína

Ejhle.. mám prostě mám chuť to zveřejnit 😂😂😂😂