Po večeři mě vezli domů. Naštěstí jsem sám seděl vzadu.
,,Alexi. Naviguj mě k tobě."
Absolutně jsem nechápal proč. Ví, kde bydlím. Ale asi zapomněl.
,,Pořád rovně, u hnědé budovy doleva, k poslednímu baráčku."
Mluvil jsem tiše. Sám nevím proč.
Pousmál se na mě ve zpětném zrcátku a mrkl levým okem.
Nerozumím mu...
děkuju. 💕
ČTEŠ
Polapen
Short Storykdyž se objevil, připadal jsem si jako v kleci. měl jsem chtít, aby mě pustil. jenže to byl problém. já nechtěl.
