Nejistě se pousmál. Čekal jsem, že promluví, ale po pěti minutách ubíjejícího ticha jsem se smířil s opakem.
Je to stresující. Ale nechci promluvit první...
,,Jsi bratr Mary. Má tě ráda. Mluví o tobě skoro pořád. A.
No...
Oblíbil jsem si tě. I když tě neznám tak dlouho, troufnu si říct, že jsi skvělý. Vím, že se z tebe nic špatného nevyklube.
Jsi přímo stvořený pro to, abys chodil po nemocnicích a přál nemocným požehnané dny. Asi to zní naprosto nelogicky, ale pokud by jsi tohle dělal, lidi by díky tobě měli lepší dny."
vážně? šedesátý druhý v kategorii povídka a devadesát devět hvězdiček?
miluju vás! moc děkuju. 💞
ČTEŠ
Polapen
Short Storykdyž se objevil, připadal jsem si jako v kleci. měl jsem chtít, aby mě pustil. jenže to byl problém. já nechtěl.
