Myslel jsem, že ránem myslí třeba devět hodin, jenže ne. Vzbudil mě v sedm. Jako mrtvola jsem se dobelhal ke dveřím s nadějí, že se mě nelekne, jelikož je ráno a někdo mě vzbudil...
,,Vidím, že se cítíš líp, když mě tu vraždíš pohledem. Můžu dál?"
Smál se mi. Mně to moc vtipné nepřišlo. Zavedl jsem jej do kuchyně a postavil vodu na čaj.
,,Kávu nevedu, takže se musíš spokojit se zeleným nebo višňovým čajem. Jdu se obléct. Hned se vrátím."
netuším, jak vám poděkovat... jste naprosto dokonalí...
moc, moc, moc děkuju. 💞
ČTEŠ
Polapen
Short Storykdyž se objevil, připadal jsem si jako v kleci. měl jsem chtít, aby mě pustil. jenže to byl problém. já nechtěl.
