Možná život není pro mě,
lezu nahoru po stromě...
Z vysoké výšky vidím svět,
mě se chce umřít hned...
Vítr vane mi mezi vlasy,
mě chce se skočit, asi.
Zář slunce ve tváři,
přestávám vidět v té záři.
Motá se mi hlava,
zbyla sem tu sama.
Snažím se udržet,
musím to vydržet...
Nesmím se vzdát,
i když se mi chce spát.
Do konce mám ještě dlouho cestu,
musím jít ještě po dlouhém mostu.
Tak zachraň mě,
podemnou se točí země.
Cítím, jak ztrácím rovnováhu,
asi brzo spadnu...
Prosím, tak mě zachraň!
Mým ochráncem se staň...
Všechny ty vzpomínky,
na život myšlenky...
Možná sem měla být opatrná,
nemusela sem být tak bezmocná.
Chci znovu pocítit chuť tvých rtů,
chci ponořit se do společných snů.
K zemi už je to jenom kousek,
ach, jak chybí mi můj brouček.
Miluju tě, chci abys to věděl,
chci, abys pod tím stromem seděl.
Slyším tvůj smích v dáli,
kde sou tu lidi, co se mi smáli?
Viděli by, co mi udělali,
možná by si to uvědomili...
Chci naposledy tě obejmout,
nesnaž se na mě zapomenout.
Možná sem nebyla dokonalá,
ale sama sem na všechno byla.
Prosím, řekni, že je to jen sen,
po kterém přijde krásný den...
Den, kdy budeš vedle mě stát,
den, kdy budeš mě milovat...
Nevím, co mě to zas napadlo,
prostě se to ale stalo...
Už nejsem tu mezi vámi,
nikdy nebuďte sami...
Nechci, aby se vám stalo to, co mě,
nechci, abyste skončili v té tmě...
Přijď za mnou...
Chytni mě za ruku...
Řekni mi, že mě miluješ...
