People Meeting Percabeth CZ

Sally Jackson

Můj jediný syn nás pozval na večeři.  Bydlí už rok se svou dlouholetou přítelkyni Annabeth Chase.  Oběma jim je 26 a mají práci. 
Annabeth je naprosto úžasná.  Všechny moje kamarádky mi ji závidí.  Jejich synové si našli přítelkyně,  které jsou buď hloupé,  nebo strašně utrácejí nebo mají jiné odpudivé vlastnosti.
Ale Annabeth je skvělá.  Je krásná,  hodná a chytrá.  Skvěle se s Percym doplňuji. Přiznejme si,  ten můj kluk občas potřebuje někoho,  kdo ho dokáže zkrotit.
A i já mam s Anna krásný vztah.  Je trochu jako moje dcera.  Vsadím se, že máloktera žena ráda navštěvuje tchyni.
Tedy budoucí tchyni. Alespoň s Paulem doufáme. Domluvili jsme se,  že Paul dnes večer z Percyho nenápadně vytáhne informaci o Percyho plánech do budoucnosti.
Přeci jen,  už je jim 26. Někteří synové mých kamarádek už se stihli i rozvést.
"Dobrý den. Pojďte dál. "
Annabeth nás vitala ve dveřích.
Jen co jsme se všichni poobjimali,  utekla zpět do kuchyně a nás v obýváku čekal Percy. 
Nastala druhá fáze objímání a klasických otázek,  které jako matka prostě musíte dávat.
"Večeře bude za půl hodinky.  Já se moc omlouvám,  ale nějak mi to vypadlo z hlavy. "
Vrátila se Annabeth z kuchyně a v ruce držela kolečko salámu.
"Nejsi nemocná? " řekla jsem s usmevem, protože Annabeth je známá pro svou paměť.
"Ehm posaďte se zatím tady. Percy otevřel víno. "
Annabeth odběhla zase do kuchyňe a my se zatím posadili.
"Annabeth ty nebudeš pít?" zavolala jsem do kuchyně.
"Ne ona si nedá. " odpověděl za ni Percy.
"To ji nenecháš mluvit za sebe? Buď na ni hodný! "
Annabeth zase pricupitala z kuchyně s miskou oříšků. V ruce měla sklenku mléka a na ni položený kousek čokolády.
"Sally ani nevíte jak moc je na mě hodný. "
"Ale teď už si prosímte sedni." přerušil ji Percy.
Jen jsem se na něj zamracila a pohrozila mu prstem.
Annabeth se zasmála a pustila se do čokolády. Pak se natáhla pro slaný oříšek a napila se mléka.
"Teda ty máš chutě jak těhotná. " jen jsem pokroutila hlavou.
Annabeth zamrzla v půlce pohybu.
Všichni ztichli.
"Ehm...překvapení! " ozval se Percy.
"Cože?  Ty jsi... Ach můj bože Paule..Percy... Annabeth to je úžasné. "
Nastalo další kolo objímání.  Já jsem brečela,  Annabeth zřejmě vinnou hormonu nakonec taky.  A ti naši muži nás museli uklidňovat.
"Jak dlouho to víte? "zeptal se Paul.
"Moc dlouho ne.  Tady je první fotka babičko. " Percy mi podal fotku z ultrazvuku a my s Annabeth jsme začali zase pofnukavat.
" a děti... Já vám do toho nechci mluvit,  ale... Plánujete třeba svatbu? "
Zeptal se Paul.
"Ah sakra.  Já jsem věděl,  že jsem na něco zapomněl. Teď s tím tehotenstvim.  Svatba bude 10. ledna." řekl Percy.
Šla jsem ho znovu obejmout.  Už po několikáté.
"Jak je možný že jsi na to zapomel!  Nevíš že nejdřív musíš oznamovat svatbu a pak těhotenství! " řekla jsem s hranym přísným tónem.

Později v jídelně,  po večeři,  jsme probrali Annabethinu změnu.  Jak se ukázalo,  těhotenství ji trošku zaneprazdnilo mozkové buňky.  Proto na nas zapomněla. 
"Ještě že mi to Percy připomněl a skočil nakoupit.  Jsem teď úplně strašná. "
Už zase měla roztrepany hlas.
" Jak to se mnou ty následující měsíce vydržíš?  Vždyť už nejsem chytrá a nebudu ani pěkná.  A určitě budu mít nálady. "
Touhle fázi si prošly všechny budoucí matky.
"Ale lásko! Pro mě budeš vždycky nejchytřejší a nejkrásnější a nejhodnější.  Miluju tě. " uklidnil ji Percy.
Annabeth se rozplakala. Percy ji šel obejmout a šeptal ji něco do ucha.
No jo.  Hormony.