Dvojí Selekce (Soutěž - ukončeno)

(Ne)losování

Je to tady. Ta dlouho očekávaná chvíle. Zatímco nahrávací studio se zaplňuje pozvanými hosty a organizátoři poučují kameramany o svých cílech, oba dva princové již postávají ve vedlejším salónku a prochází si závěrečnou řeč.

„Mám radši říct ‚jsme vděční za váš čas', nebo prostě jenom poděkovat?" ptá se princ Luca, když si asi po páté láme hlavu nad loučením. Působí přitom tak vážně a celý napřímený obchází místnost.

„Drž se toho, co máš v poznámkách", odpoví jeho bratr a zahledí se z velkého klenutého okna. Na rozdíl od svého společníka vyhlíží zcela vyrovnaně a nezávazně, jako kdyby snad losování bylo náplní každičkého jeho dne. Tak jako jeho bratr na sobě má černý, až nepřirozeně dokonale padnoucí oblek a v rukou třímá list se svým proslovem, kterému však nevěnuje velkou pozornost.

„To je právě to - stojí tam jen ‚Rozloučit se'. Co já vím, jak je to myšleno", vydechne Luca a papír, který tiskne v rukou, nespokojeně zmačká.

„Přestaň být tak důkladný. Nezáleží na tom, jak to řekneš." Bradley se konečně obrátí na svého bratra.

„Nezáleží? Možná tak tobě", ušklíbne se Luca a pomačkaný kus papíru hodí po druhém princi, kterému se papírová koule odrazí od hrudi. Bradley se uchechtne a i svůj proslov nechá padnout k vyleštěné mramorové podlaze.

  „Jak si ty dívky představuješ?" ozve se Luca po delší prodlevě a zadívá se na svého společníka, který mu pohled po chvíli opětuje. Jejich modrozelené oči se střetnou.

„Já nad tím ani nepřemýšlel - není to důležité. Uděláme, co bude třeba a tím to končí."

„Copak tě to ani trošku nezajímá, Brade? Já jsem na ně náhodou zvědavý!"

„Ty jsi zvědavý na všechny, jak vidím", poznamená Bradley krapet vyčítavě a urovná si límeček na košili, jako by na něm snad bylo co zpravovat. 

 „A tím myslíš jako co?" Luca se napřímí a nadhodí vážný výraz. Nemá rád, když si ho někdo dobírá.

  „Nic, samozřejmě." Bradley pokrčí rameny a opře se o pohovku po své pravici. Jeho bratr jen pobaveně zavrtí hlavou. Je vidět, že mezi sebou mají zvláštní, ale pevný vztah. Někdy se popichují, jindy jsou dokonce hrubí, ale v krizových situacích vždycky stojí při sobě. 

  „Víš, zajímalo by mě, jestli-" 

„Již je čas." Hlas třetí strany vytrhne prince z konverzace, a oba tak upoutají pohled ke dveřím, ve kterých právě stojí jejich otec - majestátní a upravený jako vždy.

  „Hosté začínají být netrpěliví", vysvětlí král.

„Rozumíme." Luca přikývne. 

  „Tak ať už to máme za sebou", odtuší Bradley a pokojně se vydá do studia. Bratr ho zvesela následuje, ovšem v hlavě si pořád uspořádává nacvičená slova. Všechno musí být perfektní.

***

„A nyní prosím přivítejte jejich královské Výsosti, prince Lucu a prince Bradleyho!" Moderátorka odkáže na dva pohledné muže, kteří právě vstupují do záběru. Každý v ruce drží jeden mikrofon.

„Prosím, posaďte se", pobídne prince a oni se na povel usadí v béžových polstrovaných křeslech uprostřed pódia. Zdají se tak alespoň krapet méně formální.

„Je to již pár týdnů od vyhlášení Selekce, do které se jen tak mimochodem přihlásil více než jeden milion dívek! Nyní nastal čas vylosovat těch patnáct šťastných, které budou převezeny do paláce. Povězte nám, Veličenstva, jaké máte z toho všeho pocity?" Nad otázkou se oba princové naoko zamyslí.