Dvojí Selekce (Soutěž - ukončeno)

Boj o život

Když se na nádvoří rozezněly sirény, byl už celý palác v pohotovosti. Zatímco stráž doprovodila dívky do jejich komnat, princ Luca odešel spolu s doktory. 

Jeho výraz byl prázdný, tak vzdálený od typického úsměvu, který každým dnem lemoval jeho tvář. Už si nepřipadal sebevědomý, neměl ani dost síly na to se přetvařovat. Jediné, co si doopravdy přál bylo, aby celá ta noční můra skončila a všichni se rychle uzdravili. Jenže v jeho mysli převládaly pochyby. Wendy vydržela dlouho bez zaškrcení rány a srážlivost krve měla v normálu, ovšem nakonec se přeci jen podvolila mdlobám. Bradley, na druhou stranu, sice dostal okamžitou pomoc, ale díky hemofilii, jež zdědil po své matce, neměl v krvi přirozený srážecí faktor, a tak velmi brzy ztratil přes litr krve a též upadl do bezvědomí. Lucově těžkému svědomí neulehčoval ani fakt, že se situaci nepokusil zachránit dříve... A že rebelové znali Bradleyho slabinu. Jak?

U vstupu do nemocničního křídla se srazil se svým otcem, který si ho se slzami v očích vtáhl do objetí. „Lucasone... Měl jsem takovou starost. Chtěl jsem vás jít hledat, avšak ochranka trvala na mém bezprostředním převozu do paláce."

„To je v pořádku. Jsem rád, že ti nic není," zamumlá princ v odpověď a odtáhne se. Oba si chvíli hledí do očí, doktoři už mezitím převážejí raněné chodbou k jednotlivým operačním sálům.

„Slyšel jsem, že Bradley... Je to s ním vážné?" zeptá se král tichým hlasem, jako by měl starost, že hlasitější zvuk by odvál syna z jeho dosahu. Luca se odmlčí a po chvíli nepatrně kývne. Otec ho znovu pevně obejme, na což se za královými zády zjeví hlavní funkcionář.

„Vaše Veličenstvo, Vaše Výsosti. Měli byste si jít odpočinout, operace zaberou určitě několik hodin," zmíní pan Kay a muži se od sebe odtrhnou.

„Má pravdu, zajisté nás o všech změnách informují. Měli bychom se jít prospat," určí král a při pohledu na své hodinky si povzdechne. „Je půl jedné ráno a my zde stejně nemáme žádnou pravomoc. Musíme to nechat na doktorech."

Luca zakroutí hlavou. „Zůstanu tu, ty si jdi lehnout. Pohlídám Bradleyho i slečnu Green." Letmo, nuceně se pousměje. Král, celý unavený, se nenechá dlouho přemlouvat. Krátce přikývne, stiskne synovi rameno a potom už se i s funkcionářem odporoučí do hlubin paláce. Princ se otočí a projde dvoukřídlými dveřmi.

Prostory kolem něj jsou cítit známým závanem desinfekce a mycích prostředků, ale on tomu nevěnuje pozornost a pokračuje ke vchodu do jednoho ze sálů. Jen, co však pootevře dveře mu naproti vyjde sestřička a teatrálně zakroutí hlavou.

„Omlouvám se, Výsosti, ale operace není nic pro vaše oči. Pokud tu chcete zůstat, tak leda na chodbě."

Princ si otráveně povzdychne, ale neodporuje. „Dejte na ně pozor," zmíní jen, a pak už se posadí na modrou plastovou lavici uprostřed chodby. A tam také zůstane čekat.

Neví, kolik uplynulo hodin, ale připadá mu to jako celá věčnost. Netrpělivě štráduje z místa na místo a modlí se, ať už je to za ním. Ničí ho to. Ta nevědomost, ta nemožnost cokoliv udělat. „Prosím, ať jsou v pořádku," mumlá a zajíždí si rukama do vlasů.

Jedny z dveří se konečně otevřou a z nich vykročí muž v bílém plášti a s deskami v rukou. Princ se zastaví a zbrkle se obrátí k doktorovi.

„Výsosti," pokyne doktor a Luca to celý napjatý odmávne stranou.

„K věci, prosím."

„Jistě. Slečna Green byla přesunuta na lůžko, je stabilizovaná a bude v pořádku. Kulka nepoškodila hlavní tepnu, ani žádnou šlachu vedoucí k chodidlu. Za pár dní bude slečna schopná opustit pokoj a vrátit se do své komnaty," prozradí doktor a princ si výrazně oddychne.

„Díky bohu," šeptne znaveně a znovu se na muže zadívá. „A bratr?" Zadrží dech. Doktor se na moment odmlčí a Luca rázem zbledne jako stěna.
„Neříkejte, že..?"

„Princ Bradley ztratil při převozu do paláce velké množství krve. Srážecí faktor mu byl aplikován hned při příjezdu a rovněž jsme nasadili krevní transfúzi, avšak mozek zcela vypověděl službu. Pokoušeli jsme se jej nahodit zpět, bohužel nastaly komplikace. Nezbývalo nic jiného než jeho Výsost uvést do umělého spánku, dokud se mozková činnost plně neobnoví a organismus nebude schopen fungovat zcela bez naší pomoci. Bohužel však já ani nikdo jiný nemůžeme s jistotou tvrdit, kdy k tomu dojde a jestli vůbec. Mrzí mě to, teď už je jen a jen na něm, zda bude bojovat." Doktor věnuje princi soucitný pohled a nahlédne do svých desek. „Slečna Green byla umístěna na pokoj číslo pět a vašeho bratra jsme převezli na dvojku s intenzivní péčí. Na návštěvy smíte vy a váš otec chodit od osmi do deseti ráno a od pěti do devíti večer."

Princ se zhluboka nadechne a kývne. „Děkuji," ozve se jen, načež se doktor pousměje a namíří si to do své pracovny. Jeho Výsost tam ještě pár minut zůstane tiše stát, než se částečně vzpamatuje a pomalu opustí křídlo.

Druhý den se Luca na snídani neobjeví. A ani na žádné jiné sešlosti po celý zbytek týdne. 

~Zápis sepsán z pohledu vypravěče