Rozhodni se

Část 8

David: ,,Tak to už je jiná no."zamumlal a vydechl ,,Hele tak či tak, kdyby náhodou tak na to kašlete. Rodiče vám nemůžou bránit v tom se vídat. Navíc se vždy můžete vymluvit, že to byla prostě jen pubertální blbost nebo tak něco."řekl a poplácal ho lehce po zádech.

Patrik: ,,A co rozmluvit? To že jsem gay?"naklonil jsem hlavu na stranu a koukl jsem se mu do očí ,,Dala to za úkol tomu pravému."ušklíbl jsem se. Byla to lehce drzá poznámka. Zohl jsem se pro knížky a pokynul mu hlavou, aby šel za mnou. Šel jsem po schodech do pokoje.

Petr: "Ale já jim neumím lhát. Neměl jsem s ním ani sex a dneska jsem ho při mazlení musel odmítnout, protože jsem furt slyšel ten hlas jeho mamky, jak mi říká, abych už na něj nikdy nesahal." Šeptne. "Navíc mám jeden problém a nevím, jak mu to říct."

Milan: Zasmál se. "Jo, však sám říkám, že to neudělám. Možná dělám blbost, ale rozhodně nejsem pokritec." Následuje ho a vydechne. "Donesl jsem zmrzlinu v kyblíku. Jako v amerických filmech." Podá mu to.

David: Lehce ho objal kolem ramen ,,Nemůže ti to nakazovat, Petříku. Nesmíš ji poslouchat. Očividně patří mezi ty, co to nedokážou přijmout."povzdechl si ,,Jaký problém? Mně se můžeš svěřit."

Patrik: Položil jsem knihy na stolek a notebook tam dal taky. Posadil jsem se na postel a koukl jsem se na něho. Uchechtl jsem se ,,Rozmazluješ mě. Děkuji, ale teď si nedám."pousmál jsem se ,,Odnesl bys to prosím do mrazáku?"

Petr: Mírně se k nemu přiklonil. "Jsem stále ještě panic, protože se mi neumí postavit, když u toho někdo je. Protože jsem nervózní a už vůbec se mi nepostaví, když o tom jeho mamka ví a ještě mi tohle řekla." Vydechne. "Hrozně se za sebe stydím a bojím se mu to říct, aby si nemyslel, že jsem nějaký impotent."

Milan: "Ano, rozmazluji si tě, protože tě mám rád." Usměje se a odnese to tedy. Pak znovu přijde a sedne na postel vedle něj. "Je mi jasné, že ta noc pro tebe musela být těžká... obzvlášť s tvojí maminkou. Proto jsem ti hodiny omluvil."

David: ,,Aha, tak to chápu."šeptl ,,Hele...nemůže na tebe naléhat. Když to nejde, tak to prostě nejde. Stává se to. Zažíváš to poprvé. Nemáš se za co stydět. Opravdu."pousmál se a lehce ho pohladil po vlasech

Patrik: Začervenal jsem se a sklopil jsem pohled když odešel. Je hodnej. Pohled jsem zvedl a koukl se na něho. Pousmál jsem se ,,Děkuju. Za všechno."špitl jsem a dal jsem mu malou pusu na tvář.

Petr: Usmál se. "Mám tě rád, Dejve. Vždy jsi byl dobrou podporou. Proto jsem zvládal být kapitánem. Myslíš, ze bych mu to měl říct? Protože nechci, aby to zatím věděl... Navíc se mi zdá, že je stále zakoukaný do někoho jiného."

Milan: Usmál se po té pusince. Poté ho objal a chtěl ho políbit na rty. Zastavil se však těsně před jeho rty. Uvědomil si, že Patrik má ty cucáky. Odtáhl se tedy. "Co je mezi tebou a Petrem?"

David: ,,Ne, ty jsi kapitán a taky to tak snad zůstanem. Myslím, že by jsi mu to měl říc . Mohl by si taky třeba myslet, že se ti nelíbí. Být tebou mu tu pravdu nějak řekl."pousmál se a povzdechl si ,,Někoho jiného? Koho?"zajímal se

Patrik: Už jsem se začal připravovat na to, že dostanu pusinku. Od svého účitele a zároveň rodinného přítele. Pousmál jsem se pak a vydechl ,,Jsme kamarádi, jen...se to tu včera trochu zvrtlo."zamulal a trochu se odtáhl

Petr: Kývl hlavou a usmál se. "Řeknu mu to, jakmile k tomu bude dobrá příležitost." Pak trochu zase zvážněl. "To je jedno, kdo to je. Jedná se hlavně o domněnku. Vadí mi to..." Šeptl. "Nechci se o něj dělit, ale zároveň moje nervozita mě hodně omezuje v posteli pro něj."