Rozhodni se

Část 10

Patrik: ,,Mohl bys prosím odemknout?"zamručel jsem. Bál jsem se ho ,,Co jsem udělal? Proč ses najednou choval jak nadržený hovado?"

Milan: "Nechovám se tak. To ty máš z toho jen takový strach, že ti to přijde jako kdybych se tak choval." Vydechl zklamaně a odemkl kabinet. Nechal otevřeno. "Jen jdi."

Patrik: ,,A divíš se?"zamulal jsem ,,Jestli ti to nedošlo, tak jsem naprosto nezkušenej. Je jasný že mám strach."zamulal jsem a zavrtěl jsem hlavou. Hned jsem radši odešel. Bez rozloučení. Šel jsem do třídy, kde jsem se omluvil a usadil se vedle Petra

Petr: Koukal se na něj. "Proč ses zdržel? Vypadáš... jako kdybys viděl ducha." Řekl trochu smutně. Nějak tušil, že za to může ten učitel.

Patrik: ,,Řešili jsme ty knihy. Říkal jsem mu že tě zajímaj."zamulal jsem a vytáhl jsem si věci ,,Jsem v pohodě. Jen jsme se se zakecali."nechtěl jsem mu o tom říkal.

Petr: Pohladí ho po ruce. "V pohodě za ten pozdní příchod teď ti nic nehrozí." Usměje se. "Jsem si uvědomil, že ještě po škole mám trénink, tak teprve potom ti přijdu pomoci s malováním." Za ručku ho jemně zval.

Patrik: Lehce jsem kývl a ruku mu stiskl. Hodina ne hodina. Přitulil jsem se k němu ,,Dobře, nevadí mi to. Začnu bez tebe a pak mi budeš pomáhat."šeptl jsem a koukal jsem se na tabuli.

Petr: Objal ho a políbil ho do vlasů. "Opravdu se nic nestalo?" Líbí se mu, že se tulí, ale zdá se mu stále nesvůj.

Patrik: Zavrtěl jsem hlavu ,,Ne. V pořádku."pousmál jsem se a hladil jsem ho po ruce. Ignoroval jsem pohled některých spolužáků.

Petr: "Dobře." Usmál se, ale všiml si už toho i učitel.

Učitel:  "Kluci! Od sebe! Tohle můžete dělat ve svém volném čase."

Patrik: ,,Co kdybyste radši vykládal látku a nás nechal být?"zamulal jsem drze

Učitel: "Cos to řekl?" Zamračil se na ně. "Žákovskou na stůl. Oba! A opovažte se ještě jednou říct něco nekalého. Všechno slyším." Čekal na ty žákovské.

Patrik: Vstal jsem a vzal jsem svoji žákovskou ,,Petr nic neudělal."zamulal jsem a došel jsem ke katedře. Poližil jsem tam žákovskou ,,Ještě něco?"naklonil jsem hlavu na stranu

Petr: Petr ale vstal taky a donesl to. "Pojď si sednout, Paťo." Šeptl a vzal ho za ruku. Učitel se jen mračil.

Patrik: ,, Však to není fér. Je to jen homofob."zamručel jsem a koukl na učitele. Šel jsem si pak sednout. Nevím co to do mě vjelo.

Učitel: "A budu volat vašim rodičům. Ať víte, jak se máte chovat. Tohle ve škole nestrpím." Práskl pěstí do stolu.

Patrik: ,,Chováme se normálně. Jen jsme dva kluci a to vám očividně vadí."zamulal jsem a koukl jsem se učiteli vzdorně do očí. Bránil jsem nás no

Učitel: "To nezáleží na pohlaví, ale na tom, že se takhle chovat prostě nesmíte? Budu zvědavý, jak na to budou reagovat tvoji rodiče Patriku."

Petr: Vzal Paťu za ruku a vzal ho zpátky k lavici, kde ho objal. "Jsi u mě, Paťo. Nemusíš se s ním hádat."

Patrik: Už jsem radši mlčel ,,Stejně něco proti nám má."šeptl jsem a zavrtěl jsem hlavou ,,Však tady normálně po sobě lezou, ale já se tě jen držel."

Petr: "Ja vím. On někdy bývá nespravedlivý. Ale jsem tu s tebou, tak není důvod si všímat toho blba." Políbí ho na čele.

Patrik: ,, Promiň. Máš kvůli mně jen problémy."šeptl jsem a přivřel jsem oči. Byl hodnej. Moc hodnej. Vzal jsem ho pod lavicí za ruku.