Všechny polibky Alice Conleyové

1. Kapitola

Jedna věc, která zaručeně dokázala Alice zlepšit náladu, byla horká čokoláda v bílém hrnku s červenými puntíky, který vlastnila už minimálně deset let. Děsila se toho dne, kdy jej kvůli své nešikovnosti rozbije, nebo nedej bože, kdy jej rozbije někdo jiný, protože to by byla teprve katastrofa.

Další věcí na neexistujícím seznamu byly romantické filmy, kterých neměla nikdy dost. Ujížděla na klišé momentech, které mohla sledovat na obrazovce, jelikož ve svém životě jich měla nedostatek.

Když jí přálo štěstí a mohla tyhle dvě věci skloubit dohromady, život se najednou jevil téměř perfektní. Ale jak to mohla provozovat teď, když se její spolubydlící téměř nehnula z pokoje, pouštěla si nahlas metal a dlaněmi bušila do stolu, jako by před sebou měla bicí a v rukou paličky?

Sychravý podzim jakoby ji vyzýval k tomu, aby se zabalila do příjemného materiálu deky, dlaně si ohřívala o hrnek s horkou čokoládou a sledovala něco příšerně přeslazeného, z čehož bude veselá i smutná zároveň. Tohle si mohla ale jenom představovat, zatímco seděla u stolu, zády ke své spolubydlící, se sluchátky v uších.

Kdyby si zrovna nevytáhla špunty z uší, jelikož se chystala okřiknout Cairu, jejíž hlasitá hudba už byla i na tolerantní Alice příliš mnoho, nejspíš by ani nezaslechla bušení na dveře. Vstala, rychle přes sebe přehodila první mikinu, kterou našla, jelikož obrázek natištěný na tričku jejího pyžama, nebyl zrovna dospělácký, a došourala se ke dveřím. Jakmile je otevřela, naskytl se jí pohled na její vysmátou kamarádku Jennu. V ruce svírala z poloviny dopitou flašku bílého vína a hihňala se jako pominutá.

„Jsi opilá," zkonstatovala Alice.

„Ty nejsi?" pozvedla obočí Jenna. Alice zakroutila hlavou, třebaže odpověď byla očividná. „Proč ne?"

„Je čtvrtek," pokrčila rameny Alice a pustila svou kamarádku dovnitř.

„Ještě že sebou nesu zbytek toho vína," pronesla, „ouu, ona je tady taky," kývla hlavou k černovlasé Caiře, která ani jedné z holek nevěnovala špetku pozornosti. I nadále poslouchala svou oblíbenou metalovou muziku, kvůli čemuž na sebe dívky musely křičet, aby se vůbec byly s to slyšet.

Alice jenom pokrčila rameny. Jenna se uvelebila na její posteli a lokla si z flašky vína, poté nabídla Alice, která ale jenom nesouhlasně zakroutila hlavou a posadila se vedle své kamarádky do tureckého sedu.

„Nebuď tak upjatá, pro Krista," zakoulela očima Jenna, stále s rukou, v níž svírala víno, nataženou směrem k Alice. Ta ale trvala na svém a nehodlala požít ani kapku alkoholu, třebaže jakmile víno spatřila, okamžitě jí vyschlo v krku.

„Někdo se o tebe musí postarat," pokrčila rameny Alice a věnovala své kamarádce zářivý úsměv, jelikož věděla, že tímhle ji vyloženě vyprovokuje a tak se taky stalo.

Jenniny tváře se okamžitě zbarvily do ruda, třebaže pod nánosem make-upu byla vidět pouze zdravá, roztomilá červeň. „Nepotřebuju další matku, kruci." Alice jí darovala omluvný pohled. Rukávy mikiny si přetáhla přes hřbety rukou, jelikož začala pociťovat chlad.

„Nemůžeš to zeslabit, ksakru!" zaječela Jenna z plných plic. Jednu ruku zaťala v pěst, druhou stiskla hrdlo láhve tak, až jí zbělely klouby. Zírala na zátylek černovlasé Cairy. Rozhořčení v ní začalo narůstat čím dál tím víc, zvláště pak proto, že Caira se ani neobtěžovala otočit, natož tak zeslabit řvoucí hudbu.

„Nesnáším ji, fakt že jo," zamumlala Jenna a vyslala poslední nenávistný pohled Caiřiným směrem.

Alice svou kamarádku jenom se zaujetím pozorovala. Sama se svou spolubydlící zvláště dobře nevycházela, ale pokud se na světě našel někdo, kdo se nenáviděl celičkým srdcem, tak to byly právě tyhle dvě. Nedalo se spočítat, kolikrát si vjely do vlasů.

„Tak či tak, dnes jsem si vyšla s Jasperem," změnila téma Jenna. Alice tak nějak předpokládala, že právě kvůli tomu ji takhle pozdě večer navštívila, a možná ji k téhle myšlence nabádalo i to víno.

„Konečně," zaradovala se za svou nejlepší kamarádku. Pokud k sobě někdo patřil, tak to byli tihle dva. Mezi nikým jiným to nejiskřilo tak, jako mezi nimi. Teda alespoň tohle si Alice myslela.

„Bylo to hrozné," pověděla jí s vážnou tváří Jenna a hrdlo láhve si přitiskla k rudě namalovaným rtům.

Alice nevěřícně zakroutila hlavou: "Nevěřím. Ty a Jasper jste něco jako Jack a Rose nebo Edward a Bella." Jenna vytvořila ten nejznechucenější pohled, jakého jenom její tvář byla schopna.

„Haló, sedím na pokoji se svou nejlepší kamarádkou s rozmazaným make-upem, přeřvávám zasranou metalovou hudbu a v ruce držím flašku vína, místo toho, abych si to rozdávala s Jasperem v jeho autě," zkonstatovala Jenna a zamávala flaškou Alice před očima, „se vší vážností to ani nemohlo dopadnout hůř."

„Ale proč?" zajímala se Alice. Jenna ji posléze odbyla jenom mávnutím ruky, pak do sebe nalila další dávku alkoholu, a pak další. V láhvi už zbývalo jenom pár posledních doušků.

„Alice?" upoutala si její pozornost Jenna po chvíli ticha, které mezi nimi nastalo, ale stále bylo úspěšně skryté v metalové muzice.

„Kdy jsi naposled byla na rande?" zněla Jennina otázka.

Alice se zahryzla do spodního rtu: „Dávno."

„Poslední vztah?" vyzvídala Jenna.

„Ve třeťáku na střední."

„Poslední líbačka?" Její otázky začínaly zacházet do témat, která Alice nerada rozebírala. Vlastně pokud něco doopravdy bytostně nesnášela, bylo to právě tohle. Konverzace o líbání, randění, vztazích, sexu a prostě typické rozhovory, které se mezi dvěma dívkami očekávají, a které ostatní holky možná i rády probírají.

„Asi... v září?" odpověděla nejistě. Celou dobu zírala na své prsty, ale i přesto mohla lehce cítit Jennin rentgenový zrak. „Vždyť víš, že mi to s kluky nejde."

„Právě proto s tím musíme něco udělat," pronesla Jenna, „a nejlépe co nejdřív." Alice si jenom tiše povzdechla.

„Dám ti jednu obrovskou radu, podle které se prostě musíš řídit, jinak onen vztah půjde do kytek, ať chceš nebo nechceš. Víš, jak najdeš svou spřízněnou duši?" zvedla perfektně zvýrazněné obočí Jenna.

„Podle toho jak si s tím klukem budu rozumět?" pokusila se hádat Alice.

Jenna okamžitě zakroutila hlavou: „Ne, tohle je až ta další fáze. První je, samozřejmě, líbání. Ideální partner se pozná podle prvního polibku. Pokud se zdá uslintaný a nechutný, není to ten pravý. Neměla bys s ním ztrácet čas ani další minutu. Jestliže ale onen polibek vytvoří ten nejperfektnější moment na světě, tvá spřízněná duše si s tebou právě vyměňuje sliny. Jediné na co se musíš soustředit je polibek. Všechno je to v něm."

„Tak to je pěkně hloupá rada," uchechtla se Alice.

„To teda není," oponovala Jenna, „vezmi si mě a Jaspera, políbili jsme se a můžu ti říct, že uslintanější pusu mi nikdo nikdy nedal. Na vteřinu jsem si myslela, že se utopím. Už od toho momentu, od té pusy, šlo celé rande z kopce a skončilo to vanilkovým pohárem na jeho vlasech a oblečení."

„Vylila jsi mu pohár na hlavu?" Alice se nevěřícně zasmála.

„O to nejde, ale jo," kývla hlavou Jenna, „věř mi v tom, že lepší radu ti nikdo nikdy nedá. Vždycky se řiď podle polibku. Vždycky. Nebo podle toho jak je dobrý v posteli, ale to je až další meta mé rady."

„Nebudu se jen tak líbat s kluky, abych zjistila, který je ten pravý," nesouhlasila Alice.

„Ale jo, budeš, jak jinak chceš najít svou potencionální lásku?" mrkla na ni Jenna, „je to buď tohle, nebo seznamka."

Alice si povzdechla: „Fajn, až budu za pár let zase někoho líbat, pomyslím na tvá slova."

„Ne za pár let, ale zítra. Nezapomněla jsi přece na Noc pálení ohňů, nebo snad ano?" ironicky se na ni usmála Jenna. Alice jí darovala otrávený pohled, pak jí vytrhla láhev z ruky a vypila zbývající víno.