Všechny polibky Alice Conleyové

5. kapitola

Ještě ani oficiálně neskončila poslední přednáška a dívky už se nacházely v Alicině pokoji. Caira překvapivě vyklidila prostor hned, jakmile tyhle dvě vysmáté dívky spatřila, což je koneckonců potěšilo, jelikož poslední po čem toužily, bylo, přeřvávat hlasitou rockovou muziku, zatímco se snaží řešit případ, který se dost podobal severské detektivce, až na to že se neudála žádná vražda a vlastně ani žádný hrozný zločin.

Jenna seděla za stolem, oči nespouštěla z monitoru laptopu. Alice stála těsně za ní, dýchala Jenně na krk, za což ji její kamarádka nejednou okřikla, aby na ni sakra nefuněla a ustoupila o krok dál.

„Máš něco?" zeptala se po chvilce Alice, třebaže odpověď sama znala, jelikož její zrak byl taktéž připevněn na obrazovce notebooku.

„Sekundu," odsekla Jenna, následně počítačovou myší klikla na odkaz, který celou dobu tak urputně hledala.

Noc pálení ohňů v Cahoots

„Šedesát zúčastněných, třicet možná," přečetla Jenna důležitý fakt z facebookové události.

„Nebudu líbat šedesát lidí," pronesla Alice.

„Ne, to nebudeš," ušklíbla se na ni Jenna, „budeš jich líbat devadesát. Nerozhodní se nakonec taky mohli zúčastnit." Alice svou kamarádku zpražila pohledem.

„Seš si vůbec jistá, že jsme tu noc byly v Cahoots? Nemohla ses splést?" ujišťovala se Alice. O krok ustoupila a založila si ruce v bok.

„Stoprocentně jistá," potvrdila jí Jenna, přestože její hlas rozhodně nezněl jistě. „Pojďme se mrknout, kdo se zúčastnil," pronesla během toho, co klikla na políčko „zúčastním se". Na obrazovce vyjel seznam profilů, ať už kluků nebo holek, mladých či starších, povědomých či naprosto neznámých jedinců.

Alice se zase přitiskla k zádům své kamarádky. Pozorně sledovala jména a ikonky profilových fotek osob, se kterými by se v budoucnu nedej bože musela líbat.

„Jeremy Delton," pronesla Jenna zasněně a zobrazila jeho profil na další liště. Dívkám se tak naskytnul pohled na blonďatého fešáka, který byl na profilovce vyobrazený bez trička, zatímco hrál pozemní hokej. „No to mě podrž," vydechla Jenna, div jí nezačaly z úst téct sliny, „na začátku prváku jsem pravidelně sledovala jejich tréninky, konkrétně jeho. Je k sežrání."

„Nech si zajít chuť," uchechtla se Alice. Jenna ještě několik minut bezmyšlenkovitě zírala na Jeremyho, pak chtě nechtě, zavřela jeho profil a zkoumala další zúčastněné osoby.

„André Foircade," vydechla chlapcovo jméno Jenna, „je to výměnný student z Francie. To je náš první cíl. Kdo jiný může umět perfektního francouzáka než Francouz?" Alicino srdce bilo jako o závod.

Jenna klikla na hochův profil. Fotka pohledného černocha s dredy, přeplácaná instagramovými filtry, se pyšnila více než sto lajky.

„Má se mnou španělštinu," pronesla Jenna hrdě, jako by jí to snad Alice měla závidět.

Alice bez jediného mrknutí zírala na Andrého profilovou fotku, jako by si snad díky ní mohla znenadání vybavit, že on byl vlastníkem jejího dokonalého polibku. Přestože byl André sebevíc hezký, nedokázala si představit, jak někdy najde kuráž zjistit, jestli to byl doopravdy on. Ať už jí v tom bránilo to, že jej bude muset políbit nebo fakt, jestli bude vůbec možné poznat, zda jej už někdy líbala. Třeba se ten perfektní moment nebude už nikdy opakovat, protože tak to většinou bývá. Co jednou bylo, bylo. Taky existovala možnost, že onen polibek, který byl už dávnou minulostí, vůbec nebyl tak bezvadný, jak o něm Alice mluvila.

„Hele," začala Jenna, nespouštěla zrak z fotky Andrého, „pokud to nebude on, zamlouvám si ho."

„Je celý tvůj," pronesla Alice, „rozhodně se s ním nebudu líbat, to ti můžu zaručit."

„Ale no ták," usmála se na svou kamarádku Jenna a pokusila se o vytvoření roztomilého kukuče, který s Alice ale ani trochu nepohnul. „Bude sranda. Tohle je přesně ta legendární historka, kterou budeš ve stáří vyprávět svým vnoučatům a ony na tebe budou vykuleně hledět a říkat si, jak byla jejich babča cool."

„Jenn," povzdechla si Alice a zakoulela nad slovy své kamarádky očima.

„Alice," napodobila svou kamarádku Jenna.

„Budu si připadat jako coura," zkonstatovala Alice. Všechny polibky, kromě toho posledního, si vyměnila pouze s kluky, se kterými měla něco, co se alespoň trošku dalo nazývat vztahem. Nedokázala si představit, že by měla vystoupit ze své komfortní zóny a líbat kluky na potkání.

„Fajn," rozhodila rukama Jenna, mírně frustrovaná dívkou, která jí stála po boku, ale zároveň s alespoň malou špetkou pochopení v očích, „nemusíš se s ním hned při prvním setkání muchlovat. Povídej si s ním, poznej ho a v průběhu pár dní jej prostě polib."

„Co když to nebude on?" zajímala se Alice.

„V tom případě mu dáš své sbohem a budeme hledat dál," odpověděla Jenna a pokrčila rameny, jako by absolutně o nic nešlo. Pro Alice to nebylo ani zdaleka tak lehké. V její povaze vůbec nebyla tahle přímočarost. Musela nad vším dlouze přemýšlet, až zmizela všechna pozitiva a zůstaly jenom ty negativní věci, kvůli kterým nedokázala jednat.

„Zjistím, jestli náhodou nejde na nějakou párty. Tam by to pro tebe snad nemuselo být tak složité, ne?" otázala se Jenna, zatímco zapisovala chlapcovo jméno do deníku. Velkým písmem vedle něj napsala 'FRANCOUZ', jako by se z toho najednou stalo jeho poznávací znamení.

„Vytisknu seznam všech ostatních osob, které v tu noc byli v Cahoots," obeznámila se svým plánem svou kamarádku Jenna, „toho kluka prostě najdeme, ať to stojí, co to stojí."

Alice několikrát doopravdy zalitovala, že zrovna jí se něco takového muselo stát, přestože na tom nebylo ani zdaleka nic špatného. Přála si, aby jí Jenna před onou osudnou nocí nepověděla o své hloupé teorii, která bezpochyby neměla s pravdou nic společného. Chtěla vrátit čas, kdy do sebe nalila víc alkoholu, než bylo třeba. A hlavně si přála vymazat ten polibek, protože do téhle chvíle nedokázala pochopit, co to do ní krucinál v ten moment vjelo.

Na druhou stranu ji ale lákala myšlenka, že by díky polibku mohla najít svou spřízněnou duši. A taky, André neboli Francouz, měl už jen podle fotografie skutečně rty k zulíbání.