Všechny polibky Alice Conleyové

3. kapitola

Kouzlo alkoholu je v tom, že se při jeho pití cítíte zatraceně skvěle. Mluvíte bez cenzury. Smějete se všemu, hlavně tomu co není ani trošku vtipné. Milujete všechny a všechno, i to co vlastně doopravdy nesnášíte. Svět se najednou zdá báječný. Až do toho okamžiku než se ráno probudíte, protože pak se život jeví jako naprosté peklo.

Sužuje vás příšerný bolehlav. V ústech máte hořko-kyselou chuť, které se nejde zbavit ani, když si stokrát vypláchnete pusu ústní vodou. Jakmile se postavíte na nohy, zjistíte, že nic horšího jste ani udělat nemohli. Svět se s vámi několikrát otočí dokola a vy si znovu připadáte opile.

Cesta do koupelny je najednou delší, než se na první pohled zdála. Nic vás nevyděsí víc než pohled do zrcadla, když spatříte svůj odraz, který snad ani nemůže být váš, leda tak pokud jste se přes noc zvládli proměnit v Samaru. Několikrát máte pocit, že vyzvracíte všechno, co ve svém těle máte. Všechno tohle trápení zakončíte tím, že si několikrát opláchnete obličej ledovou vodou, což je ale naprosto zbytečné, jelikož podobu normálního člověka vám to stejně nevrátí, vypláchnete si ústa dříve zmiňovanou ústní vodou, kyselosti v ústech se ale nezbavíte a i nadále z vás bude táhnout jako z lihovaru, a pak se prostě vrátíte zpátky do postele, jelikož všechno kromě spánku je pro vás až příliš namáhavé.

„Jsem opilá, jenom se na tebe podívám," okomentovala stav své spolubydlící Caira, která se sluchátky v uších seděla u psacího stolku a podle obrazovky jejího notebooku pařila nějakou počítačovou hru. „A to ani nemluvím o tom, jak páchneš," dodala ještě."

„Zmlkni," zamumlala Alice a přes hlavu si přetáhla deku.

Jeden z důležitých bodů kocoviny, který nikdy nemůžete zapomenout udělat, je, několikrát si slíbit, že už nikdy nebudete pít, což Alice udělala za posledních deset minut už nejméně milionkrát, třebaže ve skrytu duše věděla, že svůj slib nedodrží.

Litovala svou kamarádku Jennu, která se bezpochyby musela cítit ještě o něco hůř, jelikož ona do sebe na rozdíl od Alice lila alkohol proudem.

Taktéž si nezapomněla vzpomenout na moudrá slova své matky. Když neumíš pít, tak nepij. Jak strašně by si přála, aby se jí vybavila včera před prvním panákem a ne v moment, kdy už bylo pozdě.

Zavřela oči a pokoušela se usnout, ale jediné co se jí podařilo, bylo, že se jí před očima začaly přehrávat vzpomínky, jedna po druhé. Od ohně, po déšť, bar, vodku, hledání vhodného kluka, vodku, opilou Jennu, vodku, ztracenou Jennu, popelnice..., polibek.

Polibek.

Polibek u popelnic.

Polibek u popelnic, zatímco Jenna zmizela neznámo kam.

Polibek s kdoví kým.

Nejlepší polibek, jaký kdy zažila.

Nejlepší polibek, jaký kdy zažila, s kdoví kým, u popelnic, zatímco Jenna zmizela neznámo kam.

Jakmile za Jenna vrátila s pozvraceným tričkem, osoba, se kterou si Alice vyměnila tu nejnádhernější pusu, byla pryč.

„Do prdele," zaklela, když si z tváře odkryla deku a vyletěla do sedu. S Cairou to ani nehnulo, nadále se věnovala své počítačové hře.

Alice si několikrát protřela obličej. Přála si, aby celá včerejší noc byla pouhopouhým snem.

Na svém nočním stolku našla mobil a okamžitě vytočila Jennino číslo. Místo pozdravu zaslechla otrávené zamručení.

„Čau," pronesla Alice, které srdce bilo jako o závod.

„Je mi blbě," zamumlala Jenna, nezapomněla za každým slovem vydat nespokojený povzdech.

„Jenno...," začala Alice, neschopna větu dokončit.

„Myslím, že jsme to včera přehnaly, co?" zkonstatovala Jenna, „myslím, že půjdu zvracet a pak spát."

„Jenn, já se líbala," vychrlila ze sebe Alice, ignorujíc Jennina slova.

„Co?"

„Líbala jsem se," zopakovala Alice.

„S kým?"

„Nevím," odpověděla Alice, „ale myslím, že to byl ten nejlepší polibek mého života."