1. Usmíření

3.7K 142 29
                                    

Pohled Olivie:
Seděla jsem na posteli a četla si knihu a jako obvykle u toho jsem měla v pue karamelové lízátko. Miluju karamel. Knížku jsem moc nevnímala, ale přemýšlela jsem o Jamesovi....

Flashback:

Tři malé, zhruba 7 děti si hrály na hřišti. Dva chlapci a jedna dívka. Dívka a jeden z chlapců byly dvojčata, druhý kluk byl jejich kamarád. Dvojčata mezi sebou měly skvělý vztah, a to jim chlapec záviděl, protože on sám byl jedináček. Proto se rozhodl, že je rozdělí, a odnést to měla hlavně dívka. Když šel chlapec vedle dívky, schválně spadl tak, aby si odřel koleno. Hned potom začal brečet a všechno začal svádět na dívku, že mu podkopla nohy. Dvojče dívky chlapcovi uvěřilo a naštvalo se na dívku, že tohle se kamarádům nedělá a že od teď není jeho sestra. Ona ani nestačila nic namítnout, že to ona nebyla, protože byla přerušena svým dvojčetem. Řekl, že na něj nemá mluvit, potom pomohl chlapcovi vstát a odvedl ho k chlapcovo domu a předal ho jeho matce. Když přišel chlapec k sobě domů, byla uvnitř už jeho sestra. Beze slova kolem ní prošel a zavřel se u sebe v pokoji. Dívce se nanovo spustil vodopád slz a vzápětí utekla k sobě do pokoje.

End of flashback

Pohled Olivie:

Od toho incidentu uběhlo už 6 let a my se pořád neusmířili. Teda, já mu odpustila už po pár dnech, ale on se furt neomluvil. Rodiče jsou z toho celkem na prášky, už několikrát se nás snažili usmířit, ale nikdy to nepomohlo. A asi ani nepomůže. James je totiž hrozně tvrdohlavý, nic si nenechá pořádně vysvětlit. Už jsem se ho několikrát pokoušela přesvědčit, že jsem to neudělala, ale marně. Vždycky mě potom začal ignorovat. Ostatně jako vždycky, když jsem se na něj pokoušela mluvit nebo když jsme spolu byli v jedné místnosti a měli si spolu povídat. Krásným příkladem jsou třeba Vánoce. On mě ignoruje, i když mu dávám dárky jak na Vánoce, tak i na narozeniny. Proto jsem se rozhodla jít do Kruvalu, v Bradavicích bych mu jenom překážela. A to nechci. Z mého ,, čtení" mě vyrušilo klepání na dveře.

,,Ehm.. Liv? Můžu dál?"počkat, James se mě ptá, MĚ, jestli může dál do MÉHO pokoje? Že by se mu rozsvítilo?

Rychle jsem se zvedla a otevřela mu dveře. Takovou reakci zřejmě nečekal, protože se na mě díval jako na ducha

,,Co potřebuješ?"zeptala jsem se ho mile a usmála jsem se

,,Chci se ti omluvit..."zamumlal a sklopil pohled k zemi

Beze slova jsem odstoupila od dveří a tím ho pustila dál. Když vešel, překvapeně se rozhlédl.

,,Páni, máš to tu hezký..."řekl obdivně

"řekl obdivně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Díky."posmála jsem se

,,Liv, pochopím, když se semnou nebudeš chtít bavit potom, co jsem ti udělal, ale vážně mě to mrzí..."povzdechl si

,,Vážně si myslíš, že bych se s tebou nebavila?"povytáhla jsem koutek do úsměvu

,,Ehm, jo?"nervózně se uchechtl

,,Ty pako."zasmála jsem se a obejmula ho

On mě taky obejmul a zašeptal mi do vlasů.

,,Chyběla si mi, sestřičko..."

,,Ty mě taky, bráško."zasmála jsem se

,, Nechtěla by jsi nastoupit do Bradavic? Prosím..."udělal psí oči

,,Jamie, ráda bych, ale musím se rozloučit s kamarády, nemůžu je tam nechat bez vysvětlení..."povzdechla jsem si

,,Ale příští rok nastoupíš, že jo?"zeptal se s nadějí v hlase

,,Samozřejmě, že jo!"ujistila jsem ho

Zdravíčko!
Tak jsem se rozhodla, že budu psát kratší kapitoly, ale budu je vydávat rychleji. Co na to říkáte? Ale aby to celé nebylo jenom o mě, jaký pocit máte z usmíření Jamieho a Liv?

💛TerezaSvobodov9💛

Sestra Jamese PotteraKde žijí příběhy. Začni objevovat