Vítr fouká, ohýbá stromy.
Vítr fouká, cuchá mi vlasy do podkovy.
Vítr fouká, je klid před bouří.
Vítr fouká, a on ví, že po slunci já netoužím.
Vítr fouká, a nese smutek.
Říkáš mi běž se schovat , ať tě neodnese pryč , ale ... co když přesně tohle já chci?
Vítr fouká a já mu tiše šeptám ať k útesu zamíří.
Vítr fouká, kam já chci ... nese mě ... mám ho za zády.
Stojím na útesu, vítr fouká , slyším jen vlny vysokou skálu omýlat.
Vítr fouká, a jí s ním šeptám své sbohem poslední....
YOU ARE READING
Zlomená duše
Ficção AdolescenteJednou ... nevím kdy, až přijdeš ... nevím kam, mě budeš milovat ... ale nevím jak... celým srdcem, nebo jen očima...