Přednosti čiskokrevných

/3/

Hermiona zatřásla hlavou a silně zaklapla knihou. Těch vzpomínek bylo snad dost, už jich více nepotřebovalo. Zničilo to už dost její dosavadní náladu a cítila se víc pod psa než kdy jindy. Podívala se na velké hodiny visící na zdi a povzdechla si. Nebyla tu zas tak dlouho, jak si myslela. Večeře ještě stále byla a tak se rozhodla zajít si pro něco tedy k zakousnutí. Uvědomila si, že by Draco nebyl rád, kdyby zkolabovala opět z nedostatku potravin a pitného režimu.

Než odešla z knihovny slušně pozdravila madam Pinceovou a poté se vydala do Velké síně, kde se potulovalo pár studentů ze všech kolejí. Hermiona některé znala moc dobře a proto je vesele pozdravila, ale jakmile vešla do síně ovládl jí zase ten vnitřní pocit. Podívala se za sebe a uviděla zase sebe, jak se žene s několika knihami přimáčknutých na hrdi k nebelvírskému stolu a po tváří jí stékají slzy. Jakmile její podobizna kolem ní prošla otočila se k ní a viděla jak opravdu míří k neblevírskému stolu.

,,Grangerová! Počkej Grangerová!'' křičel Draco už od knihovny na Hermionu, ale ta ho ignorovala. Ten polibek, který jí věnoval ještě před pár vteřinami v knihovně jí rozhodilo. Měla ho ráda, možná více než chtěla, ale nechtěla, aby si s ní hrál. A věděla moc dobře, jak zákeřný dokáže být se vším.

,,Pro trpělivého Merlina! Stůj!'' zakřičel i přes to, že několik studentu na něj upíralo zrak a on se stal středem pozorností.

A měl také štěstí, Hermiona se opravdu zastavila, i když se na něj neotočila. Nechtěla, možná se bála. Bylo jí to jedno, jen se ho chtěla co nejrychleji zbavit.

,,Proč jsi utekla?'' zeptal se něžně a udělal několik kroků blíž k ní.

Hermiona semkla knihy ještě silněji a zavrtěla hlavou. Nechtěla s ním mluvit a ani ho momentálně vidět.

,,To si stále myslíš, že jsem takovej arogantní kretén, aby si z tebe dělal srandu? Po tom všem?'' jeho hlas ač byl tlumený rozléhal se po celé místnosti. Hermionin ten smutný tón drtil kosti v těle. Byl upřímný, poznala to lehce.

Prudce se na něj otočila popošla několik kroků blíže,,Aby jsi věděl. Věřím ti, ale jsi Malfoy, nevím zda to myslíš vážně.''

,,Hermiono.'' zašeptal Draco a udělal opatrný krok vpřed jako kdyby se bál, že tenhle krok bude jeho poslední a chybný.

,,Asi se celá naše generace bude obracet v hrobě, ale musím to udělat.'' Hermiona nestihla nijak zareagovat, Draco chytl její horké tváře do svých dlaní a přitáhl si její obličej víc k sobě. Jakmile jí měl takhle blízko sebe políbil jí na její úžasné rty. Věnoval jí jeden z jeho nejlepších polibků, do kterých se snažil dát všechno, co cítil a co měl na srdci.

A Hermiona se k tomu přidala. Opustila všechny knihy a obmotala ruce kolem jeho krku. Hned na to si jí Draco přitáhnul k sobě ještě víc, jako kdyby se do ní chtěl vtisknout a být jedno jediné tělo.

Okolo nich se hvízdalo, tleskalo, poskakovalo a skandovalo. Bylo to něco šokujícího a neznáměho. Nebelvír a Zmijozel, Zmijozel a Neblevír, Grangerová a Malfoy, Malfoy a Grangerová. Pro každého horké téma, ale i nový zážitek mezi láskou a nenávistí.

Hermiona se o něj odtrhla skrz nedostatek kyslíku a své čelo upřela o to jeho. Zhluboka dýchalaa a snažila se to všechno vstřebat. A to samé měl Draco, jeho dech byl rychlý a nepravidelný, ale věděl jedno. Je jeho.

,,Tohle jsem chtěl udělat už dávno.'' zašeptal jí do tváře a věnoval jí opět jeden z něžných polibků.

,,Děje se něco Hermiono?" stiskl ji rameno Seamus a s ustaranými oči na ní hleděl. Hermiona si okamžitě setřela slzy hřbetem rukávu a nuceně se usmála.