Barva nachu | ERERI ✔️

I.Prodejná děvka Levi

LEVI

Jakmile jsem skončil se svou pravidelnou zákaznicí, popadl jsem své věci, oblékl jsem se a beze slova odešel pryč. Nešel jsem daleko, nýbrž jsem zastavil hned vedle v baru, kde jsem jako vždy pracoval. Přes ty návaly zákazníků jsem se prodral do kuchyně, kde jsem se konečně usadil a vychutnal si svůj černý čaj. 

,,Těžká noc Levi?" optal se mne jeden z kuchařů. Neměl jsem náladu se bavit a tak jsem jen přikývl. Přehodil jsem si nohu přes nohu a dál si hleděl svého, když však v tom jsem málem spadl ze židle. ,,Co ten tu kurva dělá!" vyletělo z mých úst stejně tak rychle, jako čaj. Ten parchant Erwin si to ke mně kráčel jako by byl pánem světa. Nuž tedy, vstal jsem a v tu ránu jsem si připadal jako trpaslík i přesto jsem se zatvářil nejarogantněji jak jsem mohl. 

,,Koukám Levi, stále jsi stejnej špunt, jako na střední." Usmál se a já věděl, že to není dobré. Ba naopak tohle bylo kurva v prdeli. Nadechl jsem se a pokusil se o úsměv, který se však zvrhl v podivný úšklebek. ,,Takže, co tady děláš?" řekl jsem v celku klidný hlasem, leč uvnitř mne to vřelo. Toho parchanta nemám rád a nikdy jsem neměl. Možná kdysi na střední, když jsem byl ještě nedochůdče a jeho věrný pejsek, ale to se změnilo stejně jako já. Neměl jsem v úmyslu se s ním opět zaplétat. ,,Jsem tady, abych ti nabídl místo učitele na škole. Kdysi jsme plánovali přeci, že já budu ředitel a ty budeš na té škole učit. Zajímavé je, že se to stalo, jsem ředitelem a ty budeš učitel. Tedy...pokud nechceš dál dělat ze sebe prodejnou děvku." To už bylo na mne dost, byl jsem rozhodnutej, ten se živej zpátky nedostane. Chystal jsem se mu tedy jednu natáhnout, ale on mojí ruku chytil a přitiskl mne k sobě blíž. V tu ránu se naše rty spojily v polibek. Snažil jsem se odolat ale vzdorovat bylo marné, zase mě dostal. Odtáhl se ode mě a na tváři si mu pohrával ten stejný úšklebek, jaký míval vždy, když nade mnou vyhrál. ,,Tse!" Otočil jsem se a odešel. Sem se už nevrátim! 

Naštvaný výraz mi ve tváři vydržel ještě dlouho poté, aniž bych měl na vybranou, stal jsem se učitelem. Jak ponižující...ale alespoň jsem nebyl, jak on říká "prodejná děvka". Se stále stejným výrazem bez výrazu na tváři jsem se mezi hordou studenty proplétal k ředitelně. Mezi těmi studenty jsem si snad připadal ještě menší, všichni kolem mě byli takoví obři a já jsem mezi nimi byl za čerstvé maso, které by mohli lehce sežrat. Nuž, nechal jsem tyhle věci být a zastavil se přímo před dveřmi s nápisem 'ředitelna', neobtěžoval jsem se klepat a místo toho jsem tedy rovnu ony dveře rozrazil. To co jsem tam ale uviděl jsem zřejmě vidět neměl. Moje smysly v tu ránu vypnuly a nehodlaly naskočit. Začal jsem pomalu couvat ,,Př-přijdu později, ne-ne-nenechte se rušit..." vysoukal jsem ze sebe. Vím, že bych měl být na tyhle věci zvyklej, ale tohle mi můj mozek prostě nebyl schopný vstřebat.