Barva nachu | ERERI ✔️

III. Pootevřená zadní vrátka

LEVI

Přeci jen po nějaké té chvilce můj mozek konečně vstřebal, co se to tam kurva stalo. Avšak stále jsem si lámal hlavu nad jednou věcí...je to student a nebo někdo z venčí? Nu, když ta záhadná kreatura odcházela, usoudil jsem, že bych konečně mohl do té ředitelny vstoupit, neboť jsem měl vyzvednout jisté učební materiály. 

,,Zeptám se, to byl student...nebo tvůj další mazlíček na hraní?" Nemohl jsem odolat otázce. Z Erwinova hrdla se ozval smích. ,,Tohle děcko? Je to jen přílišně nadrženej spratek, kterej nezná své meze." odsekl avšak stále se nepřestával smát a přibližovat se pomalu ke mne. Opět jsem začal couvat v naději, že tentokrát se z jeho spárů moci vymaním. Jenže nedostal jsem se daleko. V útěku mi zabránila krásná nachová zeť, jež jsem teď momentálně nesnášel, přímo jsem ji proklínal.

Erwin se přisál jeho ústy na ty mé. Bránil jsem se, avšak on si našel cestu, jak se ke mne dostat. Něžně se mi jazykem zajel do úst. Jeho jazyk si teď pohrával z mým a já už to dál nemohl vydržet, opět jsem prohrál a on si to na plné čáře užíval. Opět se ze mne stala prodejná děvka, špatně, Erwinova děvka. Sklopil jsem zrak a nechal ho se mnou dělat co jen chce, ačkoli to je až znepokojivě zahanbující. ,,Dneska se bráníš míň než kdy jindy, že bys žárlil na toho spratka?" promluvil spokojeným hlasem. Nehodlal jsem se zatěžovat odpovědí a ani nějakým podělaným přikývnutí. Prostě jsem mlčel, zrak jsem měl sklopený. ,,Přišel jsem si pro ty studijní materiály, navíc tobě nevadí, že celou dobu nás mohli studenti pozorovat, protože jsou otevřený dveře? Co si jen o svém milovaném ředitelovi pomyslí..." řekl jsem téměř okamžitě, když jsem si oněch dveří všiml. Teď bylo načase vytáhnout moje eso. "...a hlavně, co si pomyslí média. Ředitel před svými studenty znásilnil jednoho ze svých učitelů." Pokračoval jsem dál a bavil se nad jeho výrazem, ve kterém bylo vidět skoro až samé zahanbení. 

,,Materiály....eh...jistě, ty jsou tady na stole." pronesl v celém tom zmatku. Snad poprvé se mi podařilo vyhrát. Byl jsem nadmíru spokojený. Popadl jsem konečně to, pro co jsem přišel a vydal se směrem pryč ze dveří. ,,Levi, počkej!" zvolal za mnou Erwin, ale já mu jen mávl a pak se vytratil v útrobách školy. 

Řeknu vám, bojím se, že mě jednou ti obři ušlapu. Jak je možné, že ti spratci jsou tak velcí a to jsou minimálně o půlku mladší jak já. Nuž,  tedy, zahleděl jsem se na kus papírku, který jsem vytáhl z kapsy mého černého saka. Někde tady by měla ta třída být... Rozhlížel jsem se po chodbě a hledal označení mé vlastní třídy. Nakonec jsem to našel B-1. Třída snů, neboť je to třída Leviho Ackermana. Rozmáchl jsem rukama, čímž jsem nechtěně narazil do jednoho z obrů. Nutno podotknout, že pojem 'Karma je svině' odpovídá mému dni.  Nebyl to totiž nikdo jiný než ten spratek, který se horlivě sápal na Erwina. ,, Koukněme se, to je ten dokonalej malej muž. Zdalipak je pravda, že vaše výška není jediné, co je na vás tak malé." řekl téměř až nepřeslechnutelně posměvačným hlasem. Měl jsem toho parchanta plné zuby, jak si jen mohl dovolit něco takového, tohle je neodpustitelné...Zaťal jsem ruce v pěst a sotva se držel, abych mu nerozbil ten jeho pěknej...dokonalej...přenádhernej ksicht. Ksakru Levi, co je to s tebou probuď se!  Zatřásl jsem hlavou a arogantně se na něj usmál. ,,A zdali pak tohle není ten horlivě nadrženej Erwinůw domácí mazlíček?" Oplatil jsem mu to, ačkoli na jeho slova to nemělo téměř nedosáhlo. ,,Vlastně víš co, omluv mne. Mám zde za chvíli učit a ty bys taky zřejmě měl jít do třídy." Změnil jsem najednou k němu přístup a bez dalšího prodlužovaní jsem zmizel ve dveřích.