Má druhá rodina

Část 1

Milá Karolin

Stalo se pár věcí o kterých bys měla vědět. O ztrátě mých dvou nejdražších žen v životě určitě víš. Po několika týdnech plných meditace jsem se částečně dostal z tohoto nepředstavitelného šoku. Přestěhoval jsem se do New Yourku, kam se má žena chtěla přestěhovat ještě než se Miwa narodila. Cítil jsem se ale hodně osamělý, tudíž jsem si pořídil čtyři malé želvičky. Velice mne zaujalo jejich chování. Když jsem se tak procházel obchodem se zvířaty zpozoroval jsem chlapce, který stál u terária a dloubal do jedné z želviček prstem, druhá přišla a kousla ho. Chlapec se polekal, vytáhl ruku z terária a utekl. Malá želvička mu pustila prst a při pádu si nalomila kousek krunýře. Ostatní k ní poté hned přišli a takřka ji objali. Tady jsem uviděl tu pravou podstatu rodiny, vždy držet při sobě. Proto jsem za své společníky zvolil právě tato úžasná stvoření. Poté co jsem si nesl malé želvičky domů, všiml jsem si podivných osob v jedné z uliček mezi panelovými domy. Oni mne ale bohužel také zpozorovali. Poté už si jen pamatuji probuzení ve stokách a opodál čtyři malé zelené bytůstky schoulená na hromádce. Neměl jsem vůbec dobrý pocit. Necítil jsem se ve své kůži. Pohled do zakalené vody mi okamžitě potvrdil mé myšlenky. Nebyl jsem to já, v odraze hladiny jsem viděl velkou krysu, jak mne pozoruje z hladiny vody. Vyděsil jsem se, to nemůžu zapřít, ale co ty želvičky? Musel jsem se o ně postarat, cítil jsem za ně zodpovědnost.

Chtěl jsem zavítat do tvého kláštera, ale z mými nynějšími čtyřmi syny a novou vizáží to nejspíš neuskutečním. Tak ti alespoň píši tento dopis.

Našel jsem jednu opuštěnou stanici metra, podařilo se mi částečně vytvořit útulný domov pro nás všechny. Chlapcům už bude každým dnem deset, vyrůstají ve velmi zkušené bojovníky, (abych se přiznal a trochu zvýšil své sebevědomí, jsem dobrý učitel). Jsem na ně hrdý. Jmenují se Leonardo, Raphael, Donatelo a Micelangelo. Každý má jinou barvu pásky patřící k jeho osobnosti. Leonardo je rozený vůdce, vybral jsem pro něj barvu modrou, Raphael je plný energie, má barvu červenou pro svou občasnou výbušnost, Donatelo je nejchytřejší což se týče vědy a techniky, jeho barva je fialová a jako poslední Mickelangelo je samý vtípek a legrace a také přetéká energií, ale samou pozitivní, tedy veselá oranžová byla nejlepší volba. Spolu tvoří dokonalý tým a ještě dokonalejší rodinu.

Doufám, že se ti daří stejně dobře tak jako mne. Tvůj klášter vždy přitahoval mnohé poutníky a turisty za účelem odpočinku. Rád jsem tam se svou ženou chodíval. Často vzpomínám i na tvého muže, plně doufám, že se dostal z jeho vážného onemocnění.

Toto už bude k mému dopisu vše. Budu opravdu velmi rád pokud přijedeš do New Yourku a navštívíš mne. stačí se pohybovat v severovýchodní části města, najdu si tě sám.

PS: Plně doufám že tento dopis obdržíš a pokud přijedeš, připrav se na mou zohyzděnou tvář. Mockrát děkuji za vše.

S pozdravem, tvůj věrný přítel Hamato Joshi.