Strong to trust

17.Díl - Nejsi moje máma!

Tak tady máte ten 2. slibovaný díl! ;))

Ano, hádka je sice nepříjemným řešením, ale vyjasní nejvíce problémů... - LilMan

Pořád jsem upírala pohled na ten vzkaz. Napsala ho sice Claire, ale přece jen podle slov Meredith. Po těch letech,co se o mě nezajímala jsem ještě její holčička?! Jasně, byly doby,kdy se o mě starala, česala mi moje dlouhé vlasy,kupovala značkové oblečení, protože přiznejme si,má se dost dobře ,jenže to bylo do té doby,než nám 'rodinu' rozvrátil ten hajzl! To si pamatuju!

"Dneska je ten den,viď? Půjdeš tam teda?" Pozvedla obočí Claire. Nejistě jsem kývla. "Dobře...Držím palce!" Usmála se s očima plných strachu. I já měla strach,ale byla jsem plně odhodlaná se mu postavit!

Kvůli setkání jsem zklamala Luka. Chtěl jít ven,ale já se s Mer musím sejít.... Je to pro mě důležité. .Chci tuhle část života uzavřít,jako vysvětlenou!

"Tak já půjdu..." oznámila jsem Claire. "Drž se..." objala mě.

Došla jsem k parku a tam u lavičky stála nějaká ženská. "Promiňte, nejmenujete se Meredith?" Zeptala jsem se,ale žena zavrtěla hlavou. "Pardon.." uchechtla jsem se. Chvíli jsem čekala o kus dál a potom ke mě přišla pravá Mer. "Holčičko!" Přihnala se ke mě pro objetí. Uhnula jsem. Připravené ruce stáhla k sobě. "Promiň..Tak..sedneme si?" Zeptala se a já kývla. "Tak? Začni vysvětlovat..." vyštěkla jsem. "Holčičko...já-" "neříkej mi holčičko! Vykašlala ses na mě!" Vrhla jsem na ní nenávistný pohled. "Dobře...J-já..Nechtěla jsem tě vyhodit...Věděla jsem že se u nás nebudeš mít dobře..." řekla zničeně. "Nechtěla si mě vyhodit?! Tak proč jsi to teda udělala?!! Víš,existuje jedna dokonalá duše...Ta,co jí vlastní se jmenuje Claire...Ta mě zachránila.. Nevím,jestli jsi nezapomněla i na ní..." odmlčela jsem se. "Meg, já. .. vím,prošla jsis peklem...Chtěla bych ti to vynahradit..." řekla. "Vynahradit? No,zkus si mě koupit,jako to dělal i ten hajzl s jeho synáčkem! Myslíš si,že ty roky bez mámy, bez rodiny jdou vynahradit?! Víš jak jsem se cítila?! Byla jsem u vás jako páté kolo u vozu, cítila jsem se ukřivďovaná a ty? Ty místo toho,aby jsi dala přednost své vlastní dceři, mě radši vyhodíš! Pořád si ty dva bránila!" Ukončila jsem svůj dlouhý proslov. "Jak-jak si to všechno pamatuješ?!" Vydechla. "Víš,tohle se nedá zapomenout! Nějaký věci už si nevybavuju, ale většinu ano!" Řvala jsem a bylo mi to jedno! "A pamatuješ si třeba to,že díky tomu,co ti ten 'synáček' prováděl, jsem pila?" Zeptala se. "Ne,víš ty jsi mi nedovolovala starat se o tebe! Vůbec jsi se mnou nebyla, takže..ne,opravdu si to nemůžu pamatovat!" Vyjekla jsem. Nevěděla co na to říct. "Víš...Nikdy jsem nemohla žít normálně..... Všichni měli rodiče a já neměla ani jednoho! Jak ty,tak táta jste se na mě vykašlali! A ty se mi po jedenácti letech ozveš a čekáš, že ti budu dcerou znova?!" Pokračovala jsem. "Chci jen abys mi odpustila.." řekla jen. "A ty myslíš že se to dá, když mi to všechno ani ty sama nedokážeš odůvodnit? Promiň Meredith, teda vlastně nechceš snad,abych tě oslovovala tím, co jsi mi nikdy nebyla? MAMI?!, nedokážu ti teď odpustit!" Oslovení Mami jsem ironicky zdůraznila. "Přeju si jenom abys mi někdy odpustila...Vím že to byla chyba!" Řekla a sklonila hlavu. "Ano,to byla..." řekla jsem. "Víš, přeju si abys i někdy poznala tvého mladšího bratra a-" "jakého mladšího bratra?" Vytrhla jsem jí z věty. "Charlieho...Narodil se před rokem a půl..." řekla a já se zastavila. "T-ty ho máš s ním?!" Vyjekla jsem. "Ne,myslíš si,že bych s ním byla?! Našla jsem si hodného, kterému na mě záleží..Jmenuje se Jerry..." dodala. Pokrčila jsem rameny. "Není to můj bratr,stejně tak jako ty nejsi moje máma...!" Vypadlo že mě,ale nelitovala jsem.

Any votes? ;))

- jinak přišlo mi pár vzkazů, jak bude příběh ještě dlouhý...

   --> plánuju ještě několik dílů

- A jestli by bylo i pokračování jako 2. série...

   --> možná,pokud by někdo chtěl..:)) :O