Strong to trust

39.Díl - Zoufalost

Odcházela jsem od tamtud a v čekárně jsem uviděla holku,asi v mém věku s břichem jako pneumatika. Byla tam nejspíš s přítelem. Mile se na mě usmála a já začala váhat. Šlo vidět že se na to dítě oba těší. Vypadali tak šťastně... Jenže já bych tohle tomu prckovi nabídnout nemohla...Byl by bez otce, protože pochybuju že by se jeden z nich chtěl starat o dítě a taky, nechci aby skončilo jako já v dětství..Je tu riziko, že kvůli škole bych na něj neměla čas a skončilo by samo - jako já... Ani pořádný domov mu nemůžu nabídnout...

Když jsem přijela domů, Claire seděla na sedačce a tvářila se smutně. "Ahoj.." zamumlala jsem a šla do pokoje. Šla za mnou. "Meggie..promluvíme si,prosím?" Usmála se a posadila se na mou postel a já na židli. "Napadlo mě, že když máš takové nevolnosti, sníš všechno na co příjdeš tak...." odmlčela se. "Ano..Ano Claire,jsem v tom.." oznámila jsem a dál zarytě koukala do zdi. "V-vážně? Ty už si  tím jsi jistá?" Vyjekla. Kývla jsem. "Před chvílí jsem se vrátila z gynekologie..." vysvětlila jsem. Claire očividně nevěděla co říct. "A Claire prosím...Nič neřeš ,stejně si ho nenechám. .." oznámila jsem. "P-proč ne? Já ti s ním klidně pomůžu...A jestli si ho chceš nech-" "Claire,nezáleží  na tom jestli chci nebo ne! Nemám mu co dát a navíc nejsem připravená, starat se o dítě!" Skočila jsem jí do řeči. "Ty si ho necháš jen tak vzít?" Zeptala se. "Je to teprve vajíčko Claire! A prosím neřeš to..už jsem se nejspíš rozhodla..." zamumlala jsem. "A otec? Kdo je otec?" Povytáhla obočí. "Sama nevím.." pokrčila jsem rameny a Claire odešla. Tohle jsem teď neměla náladu řešit...Jenže z hlavy mi to nejde vysypat.. Lehla jsem si s Puppym do postele a vedle ní ležel Rex. Drbala jsem Puppyho za ušima a přemýšlela.

Sešla jsem se s Phillipem. "Ahoj!" Políbil mě. Usmála jsem se. Šli jsme se projít. Sedli jsme si na lavičku. Za náma byl keř s růžemi a Phill mi jednu utrhl. Podal mi jí a já ho políbila. Chvíli jsme si povídali, ale já jsem spíš říkala blbosti..Vůbec jsem náš rozhovor nevnímala....  Přemýšlela jsem jak nad mým těhotenstvím, tak nad náma dvěma. Ani u jednoho jsem nevěděla,jak mám pokračovat... Bylo toho na mě moc... Hlava mě třeštila jakoby mi po ní přejel válec a nebylo mi dobře. Nemohla jsem už dál poslouchat to,co mi vykládal Phillip. Beze slov jsem utekla. Jen jsem za sebou uslyšela jeho křik, ale nevnímala jsem ho..

Tak, Meggie je na dně:/

Votes? :'O thanks! :*