Strong to trust

Den byl jako každý jiný, ale jeden malý rozdíl měl. Přišla jsem obyčejně že školy domů, hodila tašku do rohu a šla něco dělat. Tím rozdílem byli naši noví sousedi. "Ahoj Meggie, jak bylo ve škole?" Zeptala se mě moje teta. Mimochodem, s tou bydlím. "Claire...." zasmála jsem se. "Co pak?" Smála se taky. "Víš že tuhle otázku nenávidím! Jdu omrknout sousedy.." oznámila jsem. "Běž. Co jsem tak viděla, tak je to nějaká čtyřčlenná rodinka. . Rodiče, malej kluk a další, asi v tvém věku. Je pěknej!" Mrkla na mě a já se nad ní zasmála. Šla jsem k plotu, který dělil náš pozemek a ten jejich. "Bude tu hodně práce...." uslyšela jsem odtamtud mužský hlas. "To ano..budeme muset pracovat všichni... včetně tebe Luku!" Řekla nějaká žena. Najednou se všichni vynořili z poza rohu a obhlíželi dům a zahradu že všech stran. Vlastně se tomu moc zahrada říkat nedá... je to zarostlá troska. Vlastně ani nechápu, jak se sem mohli chtít nastěhovat.. V tom se všechny moje myšlenky přerušily. Uviděla jsem ho, vysokého, štíhlého kluka s mírně skvělými vlasy. Na sobě měl černé džíny,bílé triko a přes něj košili. Na očích sluneční brýle, které mu neskutečně slušely. Zastavil se mi dech. "Luku, pojď nám s tím pomoct!" Zakřičela na něho menší žena. Vypadala celkem sympaticky. Ten kluk jí asi ignoroval. "Luku! Pohni si, přece nenecháš kufry a tašky tahat tvou matku!" Šťouchl do něj také celkem sympatický muž a on se konečně odtrhl od jeho Iphonu. Začal tahat kufry dovnitř. Došlo mi,že tam tak u plotu stojím, ničím nezakrytá. Ještě že si mě nevšimli! Šla jsem si sednout n mou houpací síť,odkud mám také dobrý výhled. Nic se nedělo, pouze všichni nosili tašky. Vytáhla jsem mobil a začala chatovat na facebooku. "Počkej, jen si zavolám..." zakřičel ten kluk najednou. Dobře, budeme mu teda říkat Luke,když je to jeho jméno.. Chvíli jsem ho pozorovala,jak chodí po "zahradě" a mluví do telefonu. "Nevím jak mi to mohli udělat! Nastěhovat se sem?! To už radši pod mostem..." protočil očima Luke. Nad jeho slovy jsem se tiše zasmál a. Taky jsem to tu neměla ráda, ale časem si člověk zvykne. "Ne,ne,ne! Já za tebou budu jezdit co nejvíc, neboj se!" Hrál si s kamínkem. "Tak já už budu muset končit.. Snad to tady přežiju!" Odtrhl ucho od mobilu. "Sakra! Co to je?!" Zařval a já se na něho znovu podívala. Chytil se do všech těch liánů uschlé trávy a trnů. "Doprdele!" Zařval a odcházel za barák, ale v tom si mě všiml. Odvrátila jsem pohled, ale pak se na něj znovu podívala. Usmál se na mě a zmizel. Odešla jsem dovnitř, domů.

"Tak co,ty špionko?" Smála se mi teta Claire. "Haha! No, je dost hezkej... a usmál se na mě!" Vykládala jsem. "Nečervenej se! Tohle bych čekala ve filmech, ne ve skutečnosti.." smála se a já hned na to taky. Mám tetu Claire hrozně ráda... To ona mě zachránila před tím vším co se mi za život stalo!

I hope you liked it!:**

like/com?:))