Ochráním tě || ObiStoria

Dárek

Otevřela jsem okno a nadechla jsem se čerstvého vzduchu, „to je nádherné ráno." „Podívej mami, to je princezna a má na sobě pyžamo," slyšela jsem pod okny. Rychle jsem zatáhla závěsy a sedla jsem si na postel. Začala jsem se děsně smát, „úplně jsem zapomněla, že dneska je den otevřených dveří," uvažovala jsem nahlas. Pokusím se přemluvit Izana jestli by se se mnou šel podívat, Zena určitě přemlouvat nemusím, určitě půjde se Shirayuki a Obi, při myšlence na Obiho jsem se usmála. Ten půjde určitě.

Přišla jsem do pracovny k princi Izanovi, „ahoj bráško," přišla jsem k jeho pracovnímu stolu, kde seděl. Podíval se na mě a usmál se, „půjdeš se mnou na den otevřených dveří?" dívala jsem se na něj a podpírala jsem si bradu. „Promiň sestřičko, ale mám moc práce, půjdu až na závěr na balkón, běž tam s Obim a bav se, ale nezapomeň se trošku zahalit, aby tě nepoznali, to by tě ani Obi neochránil, kdyby se na tebe sesypalo tolik lidí." Dobře, to jsem čekala, tak ahoj." Šla jsem kolem místnosti kde pracovala Shirayuki, zahlédla jsem tam Obiho. Shirayuki mu ošetřovala řeznou ránu na rameni. Byl bez trika, to je poprvé co jsem viděla jeho tělo, už jsem se chtěla podívat jinám, když jsem viděla jak jí Obi chytl za zápěstí a díval se jí do očí. Zastavilo se mi srdce. Do očí se mi nahrnuly slzy a rychle jsem utekla pryč, zavřela jsem se u sebe v pokoji, sjela jsem dolu po dveřích. Princezny nepláčou, opakovala jsem si hodně často, když jsem chtěla plakat, ale nikdy to nepomohlo. Nechala jsem slzy volně téct po tvářích.

Uslyšela jsem zaklepání a otevřela jsem oči, dveře se začali otevírat, „Historio," slyšela jsem výkřik. Ležela jsem před dveřma a proto nešli otevřít, vůbec jsem neměla sílu vstát. Otevřela jsem oči víc, konečně jsem se vzpamatovala, ale to už Obi byl v mém okně. Přiběhl ke mně a klekl si, „Historio," díval se na mě, viděla jsem na něm jak se mu ulevilo, „lekl jsem se, že se ti něco stalo." „Promiň, usnula jsem," šeptla jsem omámeně. „Chtěl jsem se tě zeptat jestli nepůjdeš na den otevřených dveří, Zen a Shirayuki už vyrazili." Zahleděla jsem se mu do očí, „na to samé jsem se chtěla zeptat já tebe," šeptla jsem šťastně. Vzal mě do náručí a posadil na postel. „Podáš mi prosím plášť ze skříně," usmála jsem se na Obiho a on to okamžitě udělal. Oblékla jsem si ho a nasadila jsem si kapuci.

Procházeli jsme mezi stánky a obdivovala všechny ty cennosti co různorodé stánky nabízely. „Obi," otočila jsem se, když jsem neslyšela žádnou odpověď, „Obi," otáčela jsem se kolem. „Tady jsem," uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se, Obi mě beze slova vzal za ruku a na zápěstí mi navlíkl náramek. „Je nádherný, děkuju." Objala jsem ho kolem pasu a obličej zabořila do jeho krku. „Obi, co se to se mnou děje?" Obi mě donutil abych se mu podívala do očí, „co se stalo?" Mlčela jsem a dívala jsem se mu do očí. Stoupla jsem si na špičky a začala jsem se přibližovat k jeho rtům. Přiblížila jsem se tak moc, že jsme se srazili čelama. „Au," zaúpěla jsem, sklonila jsem hlavu a držela se za čelo. Když jsem se narovnala, tak tam Obi nebyl. Stála jsem tam, chtěla jsem se smát, vždyť já ani nevím jak se líbat. Chtělo se mi smát tomu jeho výrazu co měl, když jsem se k němu přibližovala. Procházela jsem kolem stánků, když mě zaujal řetízek s příveskem rozlomeného srdíčka. Koupila jsem ho.

Historio," ucítila jsem ruku na svém rameni a otočila jsem se, „Mitsuhide, někam se mi ztratil můj ochránce," když jsem na něj pomyslela, tak jsem mírně zčervenala. „Nevíš kam by mohl jít?" „Tamhle," ukázal na stan kde byl ring a dva muži tam mezi sebou zápasili. Přišli jsme, když zrovna Obi vyšvihl nohu vysoko do vzduchu a dal kopanec chlapovi, který byl dvakrát větší než on. Nějaký muž zvedl Obimu ruku a prohlásil ho za vítěze. Kousla jsem se do rtu, mám úžasného ochránce. Objevili se u nás Zen, Shirayuki a Kiki. „Kiki," podívala jsem se na ní a chytla jsem jí za ruku. Byla jako moje máma, ikdyž byla jen o pár let starší.

Držela jsem Kiki za ruku, když jsme procházeli dál mezi stánkama. Shirayuki s Obim zůstali někde za náma. Ohlédla jsem se. Mezi davem jsem zahlédla, že Obi dává Shirayuki sponku do vlasů. Tohle mě hrozně moc zabolelo. Zhluboka jsem se nadechla a potlačila jsem slzy. Princezny přece nepláčou ,opakovala jsem si.

Už byl čas vrátit se do zámku, musela jsem se připravit.

Oblékla jsem si krásné krajkové šaty s výšivkou znaku našeho rodu a nasadila jsem si na hlavu svojí korunku. Namířila jsem k balkónu, kde na mě už čekal Zen a Izano. Vzali mě za ruce a vyšli jsme společně na balkón. Všude byl slyšet ohromný jásot. V davu si mé oči našly Obiho, usmíval se a poslal mým směrem vzdušnou pusu. Zřejmě si myslel, že ho nevidím, ale mě bylo v tu chvíli na omdlení.

„Má princezno," uslyšela jsem za sebou, když jsem vešla do své ložnice. Otočila jsem se na něj, ale škobrtla jsem a padala jsem na zem. Obi stál kousíček za mnou, jednou rukou mě chytil a přivinul si mě k sobě do náruče. V náručí mě odnesl do postele a lehl si vedle mě. Propletl si se mnou prsty. „Co je to láska Obi? Nikdy jsem jí ještě nepoznala," Kousla jsem se do rtu. „Co cítíš k Shirayuki? Proč mě to tak bolí vždycky když jsi s ní?" Šeptala jsem do jeho hrudi. „Viděla jsem jak jsi Shirayuki dával sponku do vlasů," podívala jsem se mu do očí. „Jak jsi jí chytil za ruku, když ti ošetřovala zranění, co k ní cítíš?" Obi mi prsty prohrábl vlasy a povzdychl si, „tohle jsi neměla vidět, akorát ti to ublížilo, má princezno," odmlčel se a pak pokračoval. „S tou sponkou, o to mě požádal Zen a chytl jsem jí za ruku, protože mi mazala ruce krémem." Zavřel oči a čelo si položil na to moje. „A jí neznám tak dlouho jako tebe, moje malá princezno." Byla jsem tak zmatená, ale pochopila jsem že to mezi nimi nic neznamenalo. „A co je to láska, na to se musíš zeptat někoho jiného, protože já v tomhle taky tápu." Zvedl se z postele, "chtěl bych ti něco ukázat," vzal mě do náručí. Vyskočil se mnou z okna a já jsem se dívala na měsíc, který zářil na obloze.

Obi osedlal koně, posadil mě na něj. Sedl si přede mě. Chytla jsem se ho pevně kolem pasu, bylo tak příjemné dotýkat se jeho teplého těla. Jeho tělo se chvělo, „je ti zima? Hladila jsem ho po těle, abych tím vytvořila teplo. Ale čím víc jsem ho hladila, tím víc se on chvěl. Chytl mojí ruku," prosím přestaň, je mi fajn," šeptl a dál jsme cválali tmou.

Dojeli jsme ke krásnému jezírku. Svit měsíce se v něm odrážel, takže se voda na hladině třpytila. „To je nádherný, Obi," šeptla jsem užasle a šla jsem blíž k jezírku. Ucítila jsem dotek na své ruce a ohlédla jsem se. Chtěl mě chytit za ruku. Usmála jsem se a propletla jsem si s ním prsty. Sedla jsem si a dívala jsem se na hladinu. Obi seděl vedle mě. „Něco pro tebe mám," sáhla jsem do kapsy u svých kalhot. Bylo nezvyklé aby princezna nosila kalhoty, ale mě v nich bylo tak pohodlně. Vytáhla jsem řetízek s půlkou rozlomeného srdce, „ten je pro tebe, nečekám, že ho budeš nosit, protože je to taková holčičí, dětinská blbost, ale taky jsem si jeden koupila," ukázala jsem na stejný řetízek na svém krku. „Je krásný," šeptl a hned si ho nasadil. „Rád ho budu nosit." Zčervenala jsem a sklopila jsem oči.

„Bylo by v pořádku, kdybych tě teď políbila?" Obi si mě vážně prohlížel. Začal své rty přibližovat k těm mým. Zavřela jsem oči, ale než se jeho rty stačily přiblížit k těm mým, tak moje hlava spadla na jeho rameno a já jsem usnula. Obi si povzdychl a vtiskl mi polibek na čelo.

Ahoj lidi,
tady je další část.