Infikovaný

2. kapitola - Auto Suzanne Carter

Nejdříve to byl jen vzdálený šum. Připadal si, jako by padal. Až později se šum přibližoval a měnil se na hlasy...

,, ... velký problém? ...neschopný ... Uvědomuješ si, co jsi vůbec udělal? To je tak těžké se zbavit nějakého teenagera? Uvědomuješ si následky?" ženský hlas polokřičel.

,,Holly, uklidni se. Jak jsi řekla, je to obyčejný teenager! To se opravdu se bojíš, že zrovna tenhle by měl předpoklady se stát Infikovaným? To je absurdní. To sama víš." reagoval pohotově mužský hlas. Peter ho poznával, ale nemohl si vzpomenout.

,,Nesmíme nic podcenit, rozumíš? Protože ... Ale to je jedno. V každé situaci víš, co máš dělat." Peter uslyšel vrzání židle. Pak znovu upadl do bezesné temnoty.

Když Peter ucítil, že mu konečně zlehčila víčka, opatrně a pomalu je otevřel. Oslepilo ho zářící světlo. Parkrát zamrkal, než vůbec uviděl obrysy. Naposledy stlačil víčka k sobě a potom je otevřel doširoka. Místnost byla v modro-bílé barvě. Byla široká a veškerý nábytek se skládal ze dvou postelí, dvou nočních stolků, jednoho menšího jídelního stolku a čtyř židlí s bonusem nástěnné televize. Znovu zamrkal. Nemocniční pokoj.

,,No páni, tomu sám nechci věřit!" ozval se přátelský, mladý hlas ze dveří. Peter se otočil tím směrem. Na prahu dveří stál mladý oholený muž v bílém a blokem s propiskou v ruce. Peter si ho mlčky měřil a nebyl schopný reakce. 

,,Jmenuji se doktor Candle. Byl jsi několik dní v kómatu. Podle našich testů jsi utrpěl nitrolební krvácení. Je zázrakem, že jsi naživu." řekl doktor melodický hlasem. ,,Jako bys se vyléčil vlastní vůli ... neuvěřitelné." dodal doktor jakoby mimo. Pak znovu vnímal Petera. ,,Prý tě potkala menší nehoda s autem?" dodal doktor s optimistickým úsměvem. Peter jen přikývl. Doktor Candle se znovu podíval do desek. ,,Každpopádně si ještě nějakou dobu tady na pozorování a testy pobudeš. Tvoje matka říkala, že se za tebou odpoledne staví." snažil se doktor povzbudit Peter. Peter jen přikývl.

Když doktor opustil místnost, Peter se opřel do polštáře a přemýšlel o všech skutečnostech. Měl spoustu otázek, ale žádnou odpověď.  V hlavě se mu vybavily výpisy z šanonu. Zavřel oči. Když je znovu otevřel, odekryl se a snažil se postavit. Nejprve zavrávoral, ale udržel rovnováhu. Šel hledat koupelnu. Byla docela velká. Okmažitě zamířil v umyvadlu. Pustil studenou vodu, přičemž se přidržoval studené žuly. Pohledem sledoval odtékající vodu. Po pár sekundách si navlhčil ruce studenou vodou a opláchl si obličej. Hned několikrát za sebou. Popadl ručník a zabořil do něho obličej. Po několika minutách ho po obličeji stáhl a podíval se na svůj odraz v zrcadle.

Kluk stojící v zrcadle vypadal jako on, akorát v hrozném stavu, s kruhy pod očima, mastnou pletí, rozcuchanými slepenými vlasy a červenými oči. Moment. Červenými ... ? Peter se lekl a uskočil od zrcadla. Parkrát zamrkal. Měl je opět hnědé. Zhluboka dýchal a koukal do zrcadla. Co se to sakra stalo? Uvažoval jak rozsáhlá zranění mozku asi měl. Odhodil ručník do umyvadla a vrátil se na pokoj. 

***

Abby držela svého syna pevně za ruce. S navhlčenými víčky mu koukala do očí.

,,Moc mě to mrzí, zlato. Ale jsem si jistá, že tě brzo pustí." snažila se kvůli němu nahodil úsměv a svou rukou hladila tu jeho.

,,Byla to nehoda, měl jsem dávat větší pozor. Není to tvá vinna." usmál se Peter. Už si poslechl od sestřičky příběh o "pracovním úrazu", který utrpěl, když omdlel z důvodu nitrolebního krvácení. Pro začátek se rozhodl souhlasit se Swainovým tvrzením, než zjistí, o co jde. Kdo by také uvěřil teenagerovi s poraněním mozku, že se stal obětí šíleného vědce v jeho strašidelné laboratoři plné záznamů o nelegálních pokusech?