Infikovaný

6. kapitola - Seznámení

Bya to velkolepá vila. I když lidé, kteří nežili v luxusu by jí nazvaly spíše sídlo či menší zámek. Měla tři patra a v každém patře bylo vidět několik oken, s prostředním francouzským. V každém okně byli bílé závěsy, které plály ve větru, pokud byla okna otevřená. Vila měla meruňkový nádech a zašpičatělou, rudou střechu. Po příjezdové cestě jste se dostali ke třím cestám. Jedna - ta prostřední - vedla ke schodům, které vedly až ke dveřím. Druhá - cesta napravo - vás dovedla až za dům, k zahradě. Třetí - stana nalevo - by vás zavedla až ke garažím domu, kde bylo schovaným opravdu několik drahých kousků aut. 

Černá limuzína zastavila při této křižovatce. Obtloustlý muž vystoupil ze zadních dveří a spěchal ke schodům. S velkou námahou je zdolal a zadýchaně zazvonil na zvonek. Celým domem se rozezněla známá melodie zvonku. Po pár sekundách otevřel zrzavý mladík - vrátný - dveře a zaměřil pohled na muže. ,,Přejete si?" zeptal se, jakoby muže neznal. I když tento muž byl v tomto domě velmi známý.

,,Hledám Craiga." odvětil muž a mladík přikývnul. Znovu si ho prohlédl a poté ho pustil dovnitř. Muž vstoupil do ohromné předsíně, jejíž dominantou byly dvojité schody uprostřed. V prostřed jednich schodů stál černovlasý muž. Očima těkal na zpoceného obtloustlého muže.

,,Swaine?" zeptal se otráveně muž na schodech.

,,Zdravím, Craigu-" začal Swaine, ale byl přerušel Craigem.

,,Doufám, že je to důležité, když tu jsi tak pozdě večer." odvětil ještě otrávenějším tónem Craige.

,,To je. A myslím, že vás to taky potěší!" vypískl Swaine. V této chvíli by to Craige popsal jako novorozené ptáče, nedočkavé až vyletí z hnízda.

,,Vážně? A to je?" zeptal se znuděně.

,,Našli jsme ho!" usmíval se Swaine a Craige přimhouřil oči. ,,Troufl si přijít až do mého domu za svojí matkou." vysvětlil. ,,Omráčil jsem ho a píchl jsem mu něco na uspání. Je v autě, nějakou dobu si pospí." dodal a čekal, až ho jeho pán pochválí. Byl jako pes.

,,Hmm, chtěl jsem, aby přišel sám." povzdychl si Craige. Swaine na něho koukal s otevřenou pusu.

,,Ale co už. Vyneste ho do pokoje, který mu byl přidělen, než utekl." řekl rozhodně Craige a otočil se k odchodu. Pohlédl na hodinky na zápěstí. Za patnáct minut se servírovala večeře. Povzdychl si a jednou stranou schodů se vydal do svého pokoje. Nevšimnul si přitom mladé černovlasé dívky, která se krčila za zábradlím druhého schodiště a poslouchala každé jejich slovo.

***

Sluneční paprsky se zavrtávaly Peterovi do tváře a on se ze spaní zamračil. Protřel si oči a poté je otevřel. Zamžoural do nového dne. Posadil se do postele a rozhlédl se. V tohle pokoji už jednou byl. Byla to ta samá postel, ve které se prodil toho dne, co ho unesli. Nepochyboval o tom, že se Craigovi podařilo ho znovu unést. Ucítil palčivou bolest v hlavě a byl nucen si znovu lehnout. Matně si vzpomínal na poslední události. Hledal mámu ... moment, on jí našel! Ano, našel mámu. A potom ... ano, Swaine! Swaine ho omráčil. Povzdychl si a zavřel oči. Už zase. Znovu je otevřel a rozhlédl se okolo. Okno bylo otevřené. Ale Peter předpokládal, že po poslední události už budou všude okolo domu Craigovi muži. 

Dveře se otevřeli. Peter se zachumlal do peřin a chtěl dělat že spí. Ale když žena přešla až ke straně postele, kde měl tvář. Vzdal to. Vzhlédl. Byla to žena, po dvacítce, s jasnými modrými oči. Ty oči .. Peterovi strašně připomínali ty Craigovi. Dále měla žena dlouhé, tmavší vlasy, které jí lemovaly bledší tvář. Ostře hleděla těmi modrými oči na Petera. I ten pohled byl stejný, jako Craigův.