Jednorázové povídky

Láska z nebes 4. část [FF SPN]

Laura nechápe o co jde "Castieli co se děje?"
Ten se na ni smutně podívá, neví jak to říct tak prostě řekne "Čekáš moje dítě" Ona se usměje když jí to vůbec nepřijde vtipné "Jak to jako myslíš, to není možný vy andělé přece nemůžete mít děti. Nebo jo?" zeptá se.
Podívá se na ni a dodá "Vlastně nevím, jestli jsme neplodní, nikdo to ještě nezkoušel" znejistí a přemýšlí poté ji chytí za ruku. Laura se na něj usměje a začne jí růst bříško.
Podívá se na Castiela a pak na své břicho "Co to je?"
Castiel se na ni vyděšeně podíval. A dole v domě se ozýval nějaký hluk.
"Nevím, počkej tu něco dole slyším" políbí ji na čelo a jde dolů.

Bobby, přišel do pokoje za svou dcerou a zděšeně na ni kouká. Laura se na něj s pláčem v očích podívá. Sedne si k ní na postel a obejme ji.
Castiel sešel dolů a vidí tam ženu s blond vlasy "Kdo jste?" zeptá se ženy.
Ta se na něj podívá "Co jsi to provedl Castieli", řekne mu.
Chvilku přemýšlí kdo by to mohl být a pak mu to dojde. "Rachel?? Nevím co tím myslíš" postaví se hrdinně. Přirazí ho ke zdi "Okamžitě ji vezmi a utečte, hledají Vás všude je jen otázka času než dorazejí sem."
Castiel rychle běží nahoru po schodech, vidí Bobbyho v pokoji zarazí se a Bobby na něj koukne "Co se děje?" zeptá se. Těká očima od Laury k Bobbymu "Jdou si pro ně." odpoví. Bobby se zamyslí "Utečte, dám Vám náskok ale ne moc velký." Castiel popadne nejdůležitější věci. Laura pláče "Já bez tebe nikam nejdu tati, pojď s námi." vzlyká. Otec se na ni nedokáže podívat, tak koukne na Castiela "Okamžitě ji seber a vypadněte...slyšíš vypadněte hned, já Vás tu nechci." řekne když vidí, že ani Laura ani Castiel se nehnuli. Vezme Lauru přemisťují se do nějakého domu.
Castiel kreslil znak proti andělům na zeď, a Laura leží na zemi a pod sebou má Castielův plášť. Začala mít velké bolesti "Castieli? Cassi" mluví na něj. On se otočí "Co se děje."
Laura se na něj vyděšeně podívá "Myslím, že už to začíná."
Castiel zakroutí hlavou "To ne je moc brzo" a běží k ní.
Laura se drží vší silou Castielova pláště a najednou z jejího těla vychází oslepující světlo a oba dva slyšejí dětský pláč. Castiel drží v ruce jejich dceru, poté ji podává Lauře a přeřezává pupeční šňůru andělskou čepelí.
Laura drží svou dcerušku v náručí "Vymyslela jsem pro ni jméno, neměla jsem moc času ale jedno mě napadlo." Castiel se na ní se zájmem podívá "A jaké?" zeptá se.
Laura se usměje "Giala. Nikomu svou holčičku nedám." Cass se na obě podívá, chytí Lauru za ruku a Gialu pohladí "Naši holčičku. Nedám Vás ani jednu. Budu za naši rodinu bojovat." Políbí obě na čelo.