Vesnička poblíž města Brasva, Rumunsko / 1999
Je večer a zatímco ostatní děti, běhali po louce třináctiletá dívka jménem Sofie trénovala s otcem bojové umění. Otec ji srazí k zemi, dívka "Musíš bojovat jako bych byl upír" děvče vstane a na otce zaútočí mečem, bojují spolu otec spadne na zem "Výborně Sofie, výborně." Pochválí otec svoji dcerku. Dívka se usměje a najednou uslyšejí z venku křik a pláč, vyběhnou ven a uvidějí jak upíři masakrují jejich vesnici. Otec beží ke své ženě ta mu umírá v náručí, on brečí nad ztrátou své ženy a dívka schovaná za stromem přihlíží jak jeden upír zlomil otci vaz. Dívka utíká s pláčem do sklepa kde se schovává několik hodin. Poté co upíři všechny ve vesnici pobili, odcházejí spokojení. Děvče vylézá ze sklepa ven, vidí ten masakr klekne si na kolena a pláče.
Přestane plakat, vstane a rozhodne se pro pomstu, vezme si nejnutnější věci a odchází za svou babičkou do Brašova.
O deset let později
New Orleans, Louisiana
Sofie žije v malém skladišti, kraji New Orleans.
Dívka sedí u okna a čte si, noviny kde píšou o útocích zvířetem, ale ona ví, že za těmito útoky nestojí jen tak ledajaké zvíře ale upír. Oblékne si bundu, vychází ze skladiště a zavírá ho.
Jde několika ulicemi, kde má zaparkovanou černou motorku kolem ní stojí dva mladíci. Sofie k nim přijde "Ahoj, líbí se Vám moje motorka?"
A usměje se, mladíci se začnou šíleně smát "Jo je moc hezká, tak naval klíče a neodmlouvej." Jeden z mladíků vytáhne nůž a dá ho Sofii na krk.
"Tušila jsem to chlapci, ale vy nemáte ani ponětí kdo já jsem" dívka vyrazí mladíkovi nůž z ruky a bodne ho jím do třísla, ten se zkácí k zemi a snaží se držet své zranění. Druhý mladík běží k dívce a ta ho bez námahy také srazí k zemi. Ohne se k němu se slovy "Já Vás varovala" šlápne mu nohou na hrudník "Nikdy nevíš na koho narazíš."
Naprosto v klidu jde ke své motorce, nastartuje ji a odjíždí. Dorazila k lesu, tam svou motorku nechává a zbytek cesty jde pěšky. Je na místě útoku hledá nějaké stopy, zaregistruje obrovské psí tlapy a lidské stopy. "Na psa jsou to velké tlapy i na dogu" řekne si nahlas.
Odchází a schovává se hluboko v lesích. Nastává noc a na obloze je vidět jasně plný a zářivý měsíc. A po lese se začali objevovat obrovští vlci, Sofie ty vlky sleduje s úžasem, ikdyž by to nikdy nepřiznala tak jeden se jí líbí, ze všech těch vlků byl největší, měl černou barvu a červené oči. Ucítil ji a šel k ní, dal znamení své smečce aby pokračovali v cestě. Vlk k dívce přišel a jejich oči se setkali, přiblížil se k ní a něco ji přinutilo ho pohladit, drbala ho na uších, on spokojeně zakňučel. Najednou uslyšel neznámé kroky. Vyrazil za nimi a byl tam upír, dívka tam vyběhla také a upíra uviděla, byl to ten samý upír co zabil jejího otce. Dívka se rozeběhne ale upír uhne a srazí ji k zemi, vlk to vidí a zautočí, upír spadne na zem ale hned se zvedá a útočí na vlka a ten raněný spadne Sofie to vidí a hned běží k němu. To co se před ní děje je neuvěřitelné, vlk se mění v pohledného muže. Hladí ho na vlasech, upír je za ní a chce jí udělat to samé co jejímu otci, ale ona to čekala a měla připravený kůl. Prudce se otočila a upíra probodla a ten se zkácí úplně mrtvý k zemi.
O pár hodin později
Sofie muže odtáhla na svou motorku a odvezla ho k sobě. Tam ho ošetřovala, čistila mu rány a on se na ni neustále díval "Já jsem Christopher, ale mám radši když se mi říká Chris." Dívka mu pohlédne do očí "Já jsem Sofie." Rány se mu začali zahojovat, Sofie na to kouká. "Jak to děláš? Myslím jak se měníš ve vlka?" zeptá se ho a přitom z něj nepustí oči. Pohlédne na ni a chytí ji za ruku, chvilku se zamyslí "Vlastně to mám v krvi narodil jsem se tak, je to má součást."
Sofie se usměje políbí ho, a lehá si k němu, Chris ji drží z ruku a společně usínají. Sofie má o Chrisovi sny, otáčí se a dává svou hlavu na jeho hruď. Ten ji chytí za pas a spokojeně oba spí.
