Obludárium [POZASTAVENO]

VI.

Sluneční paprsky vesele skotačily po obloze a sem tam i něco ozářily. Jeden zatoulaný paprsek se prodral skrze stromy, až nakonec skanul na Martellině líci. Ta však jen zamrkala svýma očkama a vydala se vstříc cestě, která měla zachránit cirkus. Stačí jedno pochybení a tvá duše opustí tvé tělo, stačí jen se na své cestě zdržet a navždy v zrcadle zůstaneš. Četla Martell nápisy na zlatém rámu. 

Zrcadlo pokušení, tak zněl název onoho zrcadla. Kdysi dávno předávno, kdy ještě víly poletovaly na paloučcích nemusíce se báti lidu, který daru jejich by chtěl využíti. Kdy čarodějové přemocní lidu pomáhali. V těchto dobách žil jeden mocný čaroděj, silou bohů vládnoucí, jenž velmi rád lid pokoušel. Z hory zlatotvorný květ přinesl a vytvořil z něj rám. Následujícího dne pro diamantovou květinu se vydati dal a i posázel rám diamanty.  V noci se na samý okraj světa vydal, jen aby nočního svitu měsíce trochu nachytal. Když světlo měl, posléze pro poslední věc vydati se dal. Posléze co zrcadlo své dokončil, do vesnice za poutníka šel. I měl to štěstí, neb potkal starého mlynáře. ,,I ty mlynáři, zdali by se nenašlo dobrého pohoštění pro pouhého pocestného?" optal se jej milým hlasem. Mlynář však s opovržením pohlédne na ušmudlaného muže a praví mu: ,,Kliďte se mi z cesty, zde jest žádného dobrého pohoštění není, ne pro takového jako jste vy." I rozhořčeně se na starého mlynáře poutník zahleděl. ,,Za vaše činy čeká vás trest, že jest jste chamtivý a odsuzujete lidi jen podle vzhledu." Promluvil pocestný a změnil se na zpět na čaroděje. Párkrát máchl rukou a kde se vzalo, tu se vzalo zrcadlo. Mlynář okamžitě propadl pokušení a i stal se první obětí. 

Martell překonávala různá pokušení, její největší zkouška ji však ale teprve čekala. Opět se ocitla v lese, v onom lese, kde její otec připravil její sestru o hlavu. Stačilo, aby se byť jen zastavila a podívala se, nebo by se snažila sestře pomoci a navždy by zůstala v zrcadle uvězněna, či by ztratila svou lidskost.

I přesto všechno Martell chtěla pokušení podlehnout, udělala by cokoliv jen aby zachránila sestru. Kdyby tehdy nebyla sobecká, kdyby tehdy se otci postavila, možná by teď obě žily šťastný život. Žádný Crispin, který se objevil v lese a nabídl jí něco, co způsobilo, že je taková jaká je teď. 
Avšak přeci jen se tomuto pokušení postavila čelem a jednou provždy odkráčela z této vzpomínky pryč.