*1*

571 21 0
                                    

Zlatíčko řekla máma z předního sedla auto Mari.Jen chtěli jsme ti říct že pojedeš na tábor se svýma novými spolužáky.

Mami je to nutné odpověděla jsem jí,nechtělo se mi na žádný tábor,na žádném jsem nikdy nebyla.

Je to nutné Mari už je to zaplacené.Je to na 3 týdny.

Dobře,usmála jsem se i když mi do smíchu nebylo .

Po chvíli auto zastavilo u pekárny.Chtěla jsem si kufr vytáhnout ale mamka me zastavila.

Zlatíčko nech si je tam za chvíli tě odvezeme na autobus,který vás odveze.

Dobře odpověděla jsem a usmála jsem se,aby nebylo poznat že se mi tam nechce.

Pekárna moc velká nebyla a tak jsem šla hned nahoru.Rodiče mi ukázali pokoj a já se šla podívat.

Nebyl moc velký ale mě stačil.

Vytáhla jsem si počítač který jsem měla na zádech a pak jsem zavolala na rodiče.

Jak se jmenuje tem tábor.

Kawai zlatíčko.

Začala jsem hledat na internetu.Nevypadalo to tak hrozně.Jsem na to docela zvědavá.Koukala jsme se na obrázky.Vypadalo to pěkně.

Po chvíli se ozvala mamka.Tak pojedeme.Seběhla jsem schody a sedla si do auta.Auto vyjelo a já jela kam si do neznáma.Asi po 10 minutách auto zastavilo a vystoupili jsme kousek od mojí nové školy.

Ostatní na mě koukali,rozloučila jsem se a rodiče zase odjeli.Šla jsem k ostatním i když jsem je ani neznala.Přišla ke mě nějaká holka.
Jsi to nová viď?Zeptala se mě
Ano to jsem.Jsem Marinette
Já Alya.
Sedneš si vedle mě?Proč ne,usmála jsem se.

Autobus přijel a řidič vyšel z autobusu aby nám uklidil kufry.Sedli jsme si dozadu.Za námi seděl nějaký blonďák s hnědovlasým klukem.
Cesta trvala 2 hodiny a nakonec autobus zastavil u vchodu do tábora.
Vzali jsme si kufry a čekali než si nás vyzvednou.

Pokračování příště

Camp KawaiKde žijí příběhy. Začni objevovat