Nial's pow Se zavibrováním mi přišla správa na telefon který jsem okamžitě odemkl a přečetl si ji. Když jsem se podíval na onoho člověka který mi ji poslal, zůstal jsem docela zaskočený, ale i přesto jsem okamžitě odpověděl. Li: ahoj
Ni: Ahoj. Sice jsem mu nechtěl posílat takovou správu, ale byl jsem tak nadšený a zároveň vyděšený z toho že mi napsal, že jsem se nezmohl na nic jiného.
Li: omlouvám se za to, chtěl bych znovu s tebou
Ni: Já taky. Odeslal jsem stručnou a přitom tak důležitou větu a porozhlédl se okolo sebe. Zastavili jsme před obrovskou a honosně vypadající restaurací. Odepnuli jsme si pásy a oba jsme se spěšně vydali ke vchodu, protože Irské počasí opět nezklamalo a tudíž pršelo. Vstoupili jsme do rozlehlého vchodu a já hned pootočil hlavu mírně vlevo a spatřil jsem krásně vypadající interiér restaurace.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vypadala přepychově ale přitom i útulně a vládla tu nenucená pohoda. Přejel jsem očima všechny zákazníky v místnosti a zastavil se na muži menšího růstu který ihned potom co nás spatřil si stoupl a rozešel se za tátou. Objali se a táta jakoby nenápadně sjel neznámému muži na zadek a jemně ho zmáčkl nehledě na to, že jsem vedle nich stál já. Rozpojili své objetí, jemně se políbili a pak jejich zrak padl na mě. "Naille tohle je můj přítel Jerremy, Jarremy tohle je můj syn Niall" představil nás a stáhl si jeho přítele za pas blíž k sobě. "Dobrý den" pozdravím a natáhnu před něj ruku "Ahoj, myslím že si můžeme tykat" pozdraví mě nazpět a potřese si se mnou rukou "dobře" odvětil jsem a rozešel se ke stolu, najednou mě přepadl známí pocit hladu. Posadili jsme se a já se musel potichu zachechtat když jsem si je pozorněji poohlédl vedle sebe. "Co je?" Zeptal se nechápavě táta. "Vypadáte skoro jako dvojčata" řekl jsem s úsměvem na rtech "nevypadá-" zasekl se uprostřed slova "no tak možná trochu" přiznal nakonec a i on sám se usmál. Hned co jsme se všichni sedli tak k nám přicupitala malá blondýnka a v ruce držela menu pro každého. Položila je před nás a hned odběhla za dalšími lidmi kteří se dožadovali její pozornosti. Jen co mi jídelní lístek položila na stůl schmátl jsem pro něj a otevřel ho. Zrak mi hned sklouzl na část kde byly nejrůznější nápoje. V rychlosti jsem zkontroloval jestli mají můj milovaný grepový džus a hned po uklidnění že se zde skutečně nachází jsem se očima opět vrátil k jídlům. Pročítal jsem řádky a ani jsem se nepozastavoval nad nejrůznějšími názvy z níž některé mi dělali problém i přečíst natož vyslovit. Nakonec jsem se rozhodl pro osvědčenou klasiku u které jsem věděl že na talíři bude aspoň trochu víc jídla než v talířích lidí u kterých jsem měl šanci se nenápadně podívat co jim přinesli. "Vybral sis?" Zeptal se mě táta a i s Jerremym na mě přesunuli pozornost. "Ano" odpověděl jsem stručně. Táta se podíval na servírku a ta když si všimla jeho upřeného pohledu pochopila že si chceme objednat a tak okamžitě přiběhla. "Co si budete přát?" Zeptala se a přitom se na mě koketně usmála. "Mi dva si dáme steak s americkými bramborami a nejdražším červeným vínem jaké tu máte" odpověděl a i spolu s onou dívkou na mě obrátili pozornost. "Já si dám lososa s bramborami a grepový džus" začala si i mou objednávku zapisovat do svého bloku který si i s propiskou zastrčila spět do malé kapsy u pasu. "Dobrá hned to bude" dořekla a přitom začala sbírat menu z našeho stolu a u toho se snažila na mě co nejvíc vystrčit prsa. Když si všimla že se o nic nepokouším tak se i s meny vydala k dalšímu stolu.
____________________________________
Ten pocit když vás začne sledovat jedna z vašich oblíbených spisovatelek a vy když to zjistíte tak se začnete na telefon neuvěřitelně culit a v tom k vám do pokoje přijde mamka a začne si říkat jestli je její dítě psychicky v pořádku.
