Nineteenth Chapter

1.2K 87 3
                                    

Niall's pow

"Naille notak, probuď se" slyším jakoby v dálce hlas Mii. "Naille" slyším i tátův hlas a cítím jak se mnou někdo třese. Otevřu oči a přede mnou je Táta, Mia a Jerremi. "Naille strašně si sebou házel, co se ti zdálo?" zeptal se táta. "Nic" odbil jsem ho a z lehu se posadil. "Prosím připoutejte se, budeme prolétat oblastí turbulencí" ozvalo se z repráčku přesně jako v tom snu. Táta s Jerremim si sedli spět a jako všichni ostatní se i mi připoutali. Letadlo sebou začalo házet a letušky běželi se připoutat. Rychle jsem se podíval z okýnka a naštěstí jsem neviděl hořící motor ani černý kouř. Nad hlavami zhasla ikonka značící že se máme připoutat a já byl v té chvíli ten nejšťastnější člověk na zemi. Úlevně jsem si vydechl a rozepnul si pás. 

Znovu jsem si vyndal tablet a zapojil si do něj sluchátka přičemž jsem jedno podal Mii která se na mě dívala s prosebným výrazem. Zapnul jsem film a líp se uvelebil v sedadle a snažil se přečkat těch pár minut do konce letu.

"Vážení cestují, prosím připoutejte se budeme přistávat" znovu se ozvalo z palubního repráku a všichni se jako na povel připoutali. Letadlo začalo klesat a já se snažil uklidnit, protože vzlet a přílet jsou jedny z mích nočních můr. Naštěstí jsem byl do svých myšlenek ponořený natolik, že jsem nic okolo sebe nevnímal. 

Konečně letadlo zastavilo na ranveji a já skoro vyběhl z letadla. Vzal jsem si kufr ve kterém bylo jen pár věcí a šel čekat k východu na ostatní. Uviděl jsem Miu která se točila dokola a zmateně se dívala okolo sebe. Chvíli jsem se na ni jen díval, protože to bylo docela vtipné, ale nakonec jsem na ni zamával a ona se rozběhla za mnou. "Taky si na mě mohl zamávat dřív" řekla uraženě ale stejně jí po chvíli začali cukat koutky. Jako dalšího jsem Mika který se nezapomněl dívat po všech klucích okolo a od jednoho si dokonce vzal i číslo. A naposled k nám přišel táta s Mikem a Samem v náručí. "Máte všechno" zeptal se táta a všichni přikývli. "Fajn, pojďme" zavelel Jerremi a všichni jsme se vydali k východu kde na nás čekali dva taxíky. Já, táta a Mia jsme jeli jedním a Jerremi, Mike a Sam druhým.

Po dvaceti minutách jsme se dostali k našemu novému domu který vypadal úžasně.

Po dvaceti minutách jsme se dostali k našemu novému domu který vypadal úžasně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Wrong Number-Niam HorayneKde žijí příběhy. Začni objevovat