What is right

Nečekaný příchozí

Od příjezdu krále Haralda a jeho bratra uběhlo několik dní. Přestože jsem se pokoušela od nich držet dál, tak jsem je neustále někde potkávala.
Nesnažila jsem se vyhýbat jen Haraldovi a jeho bratrovi Halfdanovi ale také svému otci, byla jsem na něj stále naštvaná kvůli jeho plánům se mnou.
Rozhodla jsem se jít na procházku do lesa, jaká to byla chyba. V půli cesty jsem narazila na krále Haralda, otočila jsem se zpět směrem k městu ale král mě doběhl a zastavil "Proč se vyhýbáš mě a mému bratrovi? Máš z nás strach?"
Trochu jsem se k němu přiblížila a zasmála se Tak za prvé nemám ráda cizince, za druhé o to víc cizince nemusím když se mě za ně otec pokouší provdat a za třetí Vás se opravdu nebojím. Chvíli jsme si hleděli do očí a poté mě král bez jakéhokoliv varování přirazil ke stromu.
Bez jakýkoliv zábran mi z ničeho nic vyhrnul šaty a začínal se mě dotýkat na stehnech. Rukou pomalu putoval výš a výš. Najednou jsem uslyšela křupnutí větve, který se v tom lese nezvykle rozléhal. Já se probudila z transu a začala vnímat tak, jak u mě bylo zvykem.
Natáhla jsem ruku, kterou jsem měla danou v pěst a krále jsem praštila do nosu, ten spadl na zem a já se dala na útěk. Konečně jsem doběhla do města. Vydala jsem se za svým bratrem Ivarem. Přestože jsem jeho matku nesnášela, tak jsem si byli dost blízcí. Nesnášenlivost mezi ním naším bratrem se stupňovala. Prakticky mezi Ivarem a Sigurdem jsem stála já. Auslaug bylo jedno jestli Ivar svému bratru ublíží.
Tím, že jsem svému nejmladšímu bráškovi nablízku chráním toho druhého. Našla jsem ho ležet v trávě, položila jsem se vedle něj a chytila ho za ruku. "Hledala jsem tě všude a ty se tu válíš." Koukl se na mě "Rozjímám tu o životě." Okamžitě jsme propukli v šílený smích. Přemítala jsem si v hlavě posledních pár dní. Z přemýšlení mě vytrhl Ivar "Myslíš, že tě otec opravdu chce provdat za toho cizince?"
Otočila jsem se na svého bratříčka. "Dobrá otázka, doufám, že ne ale myslím si pravý opak." Ukončila jsem naši debatu políbila ho na čelo a odešla. Začalo se připozdívat, já se musela jít převléknout. Oblékla jsem si tmavě modré šaty a vlasy si propletla do jednoduchého copu.
Ve velké síni už se slavilo a vesele popíjelo. Hned jsem si vzala pohár s medovinou a přiťukávala se svými bratry. Bylo slyšet jak venku zuří vánice, najednou se rozrazily dveře do síně a v nich se objevilo několik mužů. Ti se rozhlíželi kolem, jejich vůdce vešel blíž a odkryl si kápi. "Konečně doma" prohlásil. Chvilku jsem si ho prohlížela a potom mi došlo kdo je ten záhadný muž. Jmenuje se Eric Svenson, má dávná láska opustil mě aby získal titul.
Rozeběhla jsem se a on mě chytil za boky a zvedl do vzduchu. "Už jsem ani nedoufala, že tě ještě někdy uvidím." Políbila jsem ho, postavil mě na zem. Já se na něj usmála a vrazila mu takovou facku až mu z pusy vystříkla krev. "To je moje holka" zasmál se a utřel si tu krev ze rtu. Lidé jen přihlíželi. My dva se koukali jeden na druhého, chytila jsem ho za ruku a rychle táhla pryč ze síně.
Vešli jsme do mého příbytku a začali se vášnivě líbat. Svlékali ze sebe oblečení. Položil mě na zem a něžně se mě dotýkal. "Ani nevíš jak moc jsi mi chyběla." Zasmála jsem se "Ale vím, taky jsi mi strašně chyběl. Už nemluv a pokračuj."
Nemusela jsem mu to říkat dvakrát. Klesl trochu níž, něžně mi líbal stehna, poté se vrátil nahoru. A my se konečně po sedmi letech spolu zase milovali.

Ivar

Eric Svenson

Konečně jsem dokončila dokončila další kapitolu. Mé obrovské díky patří Veenka06 neustále mě uháněla. Tak snad se Vám kapitola líbila.