14 days

•14• -END-

Po vystoupení z letadla jsme se museli rozloučit. Nechtělo se mi Chandlera opouštět, přeci jen ho miluju. Nevim, jak jsem se mohla zamilovat tak rychle, ale cítím, tam někde v srdci, ze to tak proste je a ikdybych chtěla, nic s tim neudělám. Hlavní věc je, ze s tim delat nic nechci.
Jsem po dlouhé době konečně šťastná, a to prave diky němu....

Kdyz ostatní šli na záchod a zůstala jsem tam jen já a on, seděli jsme vedle sebe, Chandler byl na telefonu a já na něj prostě jen koukala. Docházelo mi, ze o nej nikdy nechci přijít a nemohla jsem z nej spustit oci.
,,Co je?" zeptal se po chvili.
,,Ja nevim" neváhala jsem a políbila ho.
Byl to tak prociteny polibek.
,,Lasko? Chci ti neco rict" rekl Chandler, kdyz jsme oba popadli dech a  ja jen čekala, co to bude.
"No?" usmála jsem se a podívala se mu přímo do oci.
,,Budeme si psat a chci abys vedela, ze te miluju. Kdyz nebudu odepisovat, nebo neco, neni to tim, ze bych na tebe kaslal, upřímně, jsi to nejlepsi co me kdy potkalo. Chci ti tim rict, ze kdyz nebudes semnou, budes vždy bud tady" ukázal na svoji hlavu. ,,nebo tady" Teď ukázal na svoje srdce a mně se do oci nahrnuly slzy.
,,Mam to stejne. Dekuju" rekla jsem a on mi jen setrel slzu, která stekala po mé tváři.

Zanedlouho uz jsem seděla v aute rodičů a jela domů. Tam na mě čekala nejlepsi kamarádka, se kterou jsem měla jit na kafe.
Vsechno jsem ji rekla a byla rada, ze je konečně v poradku.
To jsem ale nevěděla, ze za pul hodiny uz nebude.
Kdyz jsme se loučily, objimala jsem ji asi 5 minut a dokola ji rikala, jak úžasnej člověk to je a jak moc ji miluju. A to je pravda. Nikdy bych si nedokázala predstavit život bez ní.

V noci okolo 10 mi najednou začal zvonit telefon. Máma.
Její máma? Proč?
,,Teto?"
,,Zlato? Kde je Lili? Uz měla byt pul hoďky doma, potom, co byla s tebou šla jeste se svým klukem, nevis, kde je?"

,,Prosimtě, to fakt nevim, zavolam Kubovi, ten byl s ni.. možna jeste jsou spolu"
,,Fajn, dej mi pak vedet"

Po skončení hovoru jsem šla vytočit jeho číslo.
Ale než jsem to stihla, zavolal sám.
Brečel a křičel.
Začalo mi to docházet a po tvářích mi stékaly slané slzy.
,,co se stalo?" Dostala jsem ze sebe, ale stále jsem nemohla mluvit.
,,Šli jsme po chodníku, normálně a najednou se neco stalo, prijed do nemocnice, prosim, ja uz nemuzu nic"

Hned jsem se sebrala, zavolala tetě a společně jsme vyrazily na dané místo.
Lékaři nám oznámili, že to byla nehoda. "Opilý řidič najel na chodník a Lili s Kubou srazil. Kuba má ,,jen zlomenou nohu", naštěstí nic vic. Ale s Lili to je mnohonásobně horší. Je na sále, budeme dělat, co je v našich silách." řekla sestřička a někam odběhla.
Čekaly jsme. Čekaly jsme dlouho.
Nikdo z nás neztrácel naději, doufali jsme, že Lili bude v pořádku.
Najednou se otevřely dveře a vyšel doktor, co ji operoval.
Rozeběhla jsem se proti němu s prosebným výrazem.

,,Dámy, je mi to opravdu líto, ale Lili se nám nepodařilo zachránit. Ztratila příliš krve a bohužel zemřela."

,,NE NE NE NE NE?! To nemůže být pravda!" už jsem na nic neměla sílu, jen jsem si klekla na zem a brečela. Ta bolest byla nepopsatelná. Nevím, jak jsem se dostala domů, nevím nic, nechápu co se stalo. Vždyť ještě dnes byla semnou a vše bylo v pořádku.
A pak jsem jí proste ztratila.
Každá minuta je horší, než byla ta předtím. Nic jsem nemohla. Jen brečet a brečet.
Další den jsem nešla ani do školy, jen babička zamnou přijela a utěšovala mě. Nic jsem nejedla, nepila. Ten pocit, ze uz ji nikdy neuvidim, byl strašný.
Ležela jsem v posteli na boku, měla zavřené oči a snažila se usnout, abych aspoň na chvilku zapomněla na tu bolest.
Najednou mě zezadu objaly svalnaté ruce a na zádech jsem cítila dech. Bylo mi to tak povědomé. Byl to Chandler.
,,Lasko, slyšel jsem co se stalo. Je mi to moc lito. Přijel jsem ze tebou a zůstanu tak dlouho, jak budeš chtít. Miluju tě."
Ještě víc jsem se rozplakala. Bolestí a štěstím, že aspoň mám někoho, kdo mi pomůže.
,,Je to jako kdybych měla umřít, jako kdyby mi měla prasknout hlava, já já už nemůžu.. Chandlere.. "
,,Já vím Rose. Já vím. Budu tu s tebou, jsem tu. Spolu to dokážeme. Pokus se usnout. Jednou všechno bude dobrý"
,,Děkuju."
Už jsem jen cítila, jak mě hladí po hlavě a dává mi pusu na čelo. Přitulila jsem se k němu, zavřela oči a usnula.
Usnula jsem s pocitem, že ho mám u sebe.
Kdyby tak jen šlo zastavit čas a navždy tu zůstat s ním, ve vědomí, že spím, na nic nemyslím, nic nevím... prostě jen to, že tu Chandler je pro mě a tak to bude už napořád.

Posledni dil! Jak se vám líbí?
Mě to bavilo, tak doufám, že i vás.
Dekuju!
D❤️