14 days

•7•

Tento díl je věnován Johče, protože je to láska ❤️
Jo a v multimédiích máte písničku. Prosím, zapnětě si jí až vás na to upozorním. <3 ano, bude to trochu překlikávání, za to se omlouvám, ale k tý situaci se hrozně hodí..
Doufám, že chápete..:) Toť vše :)
ENJOY IT!

~~~~~~~

Otevřela jsem oči. Nebyla tu ani Meghan ani Toby.
Byl tu jen jeden člověk.
Chandler.
Pořád jsme leželi na manželský posteli. Já ale neměla hlavu na jeho hrudi. Ležela jsem na pravém boku a on byl zamnou.
Tak blízko, že jsem na zádech cítila jeho dech. Aby toho nebylo málo, měl přes můj levý bok ještě přehozenou ruku.

Každý kdo by nás takhle viděl by si myslel, že spolu chodíme.

Kéžby...

Jelikož mi tahle "poloha" byla dost příjemná, ještě jsem tak chvíli zůstala a přemýšlela na ním.
Jenom nad Chandlerem. Zase.
Myslela jsem na jeho vlasy, na jeho oči, na jeho úsměv, na jeho skvělý chování k bratrovi, ke mně. Nikdy jsem takovýho kluka nepoznala. (Nebo o tom aspoň nevím)
Znali jsme se vlastně jen 7 dní a přesto mi to připadalo, jako bych o něm věděla všechno. A on o mě taky.

,,Chandlere? Za půl hodiny končí snídaně, měli bysme jít" otočila jsem se na něj. Pořád byl hodně blízko.
,,Dobré ráno" otevřel oči a usmál se. Nevypadal, že by ho nějak překvapilo jak moc jsme blízko.

~~~~~

,,Co jste včera dělali?" Zeptala se Cara, když jsme přišli ke stolu.
,,Nic moc, jen poslouchali písničky a koukali na filmy." Odpověděla jsem za ostatní.
,,A v kolik jste přišly?" Zeptal se Chandler.
,,Kolem druhý.. Byli jsme i u vás, ale rozhodly jsme se, že vás nebudeme budit, byli jste hrozně roztomilí." usmála se moje babička.

~~~~~~~~~~

Přes den to bylo zase to samý. Tentokrát jsem ale z Chandlera nemohla spustit oči. Kamkoli šel, kdykoli se na něj koukala nějaká holka.
Co to sakra je??

Na večeři jsem si vzala černý šaty a bílý boty na menším podpatku.
U stolu už seděl Chandler.
,,Hele, napadlo mě, nechceš po večeři jít ven?"
,,Jasně" usmála jsem se.
*Má to být rande?*
*Co si mam vzít na sebe?* prolítlo mi hlavou.
,,A co si mam vzít na sebe? Nějak nevim."
,,To tílko s Harrym, ti hrozně slušelo.. Ale neber si sukni, mam něco v plánu" řekl a usmál se.
Zasmála jsem se a v duchu naplánovala outfit.
Tílko, černý kraťasy a slip-ony.

Strčila jsem si do kapsy telefon, asi 50 leva (tim se platí v Bulharsku) a vyšla ze dveří.
,,Tak já jdu babi!"
,,Dobře, užij si to a do jedný buď doma ano?"
,,Jasně, děkuju" zavřela jsem dveře a sešla pár schodů. Na gauči u recepce seděl Chandler a jakmile mě uviděl, zvednul se a řekl: ,,Sluší ti to.. Můžem?"
,,Děkuju. Určitě"
Společně jsme vyšli z hotelu a zamířili směrem k pouti.
,,A co je ten tvůj plán?"
,,Podívej se nahoru" řekl a zastavil.
,,Chandlere, já to nedám. Bojím se výšek."
Nad námi bylo něco hroznýho. Prostě koule, do který se vešli dva lidi a ona se odpálila nahoru. (Viz obrázek)
,,To zvládneš" usmál se a šel pro lístky.
,,Ne, já tam nejdu. Prosim"
,,Já chci abys tam šla semnou a překonala ten strach, uděláš to pro mě?"
,,Fajn, ale neručím za sebe."

Společně jsme si sedli dovnitř a přišel nějaký pán. Ten mě i Chandlera pevně připoutal.
Dostavil se strach.
Když pán začal do mikrofonu odpočítávat od 10 a před nás se postavilo asi 15 lidí, začala jsem zrychleně dýchat.
,.Já to nepřežiju" semkla jsem víčka a kousla se do rtu.
,,4....3......2........." Pán zvyšoval hlas.
Ještě to ani nezačalo a já mám pocit, že začnu křičet..
Nemyslela jsem na nic jinýho, než svůj strach.
A proto jsem udělala něco, co bych normálně asi neudělala.