14 days

•8•

Bylo jedenáct dopoledne a já seděla na lehátku. Za pět minut měli přijít ostatní. Chandler, Toby, Meghan byli na tobogánech a babičky na kafi v jídelně.
Čekala jsem a upíjela svýho nealkoholickýho koktejlu.
Najednou začala hrát písnička Cold Water a já začala máchat rukama a zpívat. Typická já.
Pak mi to ale došlo.
Někdo mi volal.
Koukla jsem na mobil a poznala z fotky mamku mojí nejlepší kamarádky.

S Lisou se známe od mala. Pohádaly jsme se asi jednou a vždycky jsme si strašně pomáhaly. Se vším. Mám jí neskutečně ráda.
Bylo to divný.. Proč by mi volala její máma?

Zvedla jsem to, polkla a čekala co bude.
,,Ahoj Rose..."
,,Ahoj teto, co se děje?"
Chvíli bylo ticho a já poznala, že se teta rozbrečela.
,,Řekni mi to! Co se děje?" zaúpěla jsem a začalo mě bolet břicho.
,,Víš..myslela jsem, že bys to měla vědět. Lisu dneska srazilo auto a-...
,,Cože?!" Vykřikla jsem.. ,,Je v pořádku, co se jí stalo? Kde je? Je to zlý?" Cítila jsem, jak se mi hrnou slzy do očí. Viděla jsem rozmazaně a stoupla si.
,,Momentálně je v narkóze, má se probudit večer, nechci tě stresovat, ale měly jste si prý dnes volat"
,,Jo měly.." Vzlykla jsem a cítila na tvářích proudy slaných slz. ,,Až se probere zavolej, moc držím palce... Teď mi ale dej chvíli.." nečekala jsem až něco řekne a típla to.
Tady jsem nechtěla brečet. Nenapadlo mě jiný místo, než pláž, kde jsme včera byli s Chandlerem.

Rozeběhla jsem se tam. Za sebou jsem slyšela Chandlera a Meghan. Něco volali. Sice jim nebylo rozumnět a já nevěděla co říkají, ale asi mě viděli brečet. ,,Za chvíli se vrátím!" Vykřikla jsem a běžela dál.
Slzy mi padaly po tváři.
*Prosím, ať se probudí*
Na nic jiného jsem nedokázala myslet. Tak strašně to bolelo.

Seděla jsem na lehátku, kde minulou noc seděl Chandler a koukala se na moře. Už to bylo lepší.

Někdo mě pohladil po rameni.
Prudce jsem se otočila a spatřila ho.
Nechtěla jsem před ním takhle vypadat.. Takhle zničeně.
,,Rose? Co se stalo?" Posadil se vedle a obejmul mě. Strašně krásně voněl. Když se odtáhl a přisunul se blíž tak, že mezi námi nebylo žádné místo, položila jsem mu hlavu na rameno a jeho ruka se zastavila u mé paže. Pevně jí stisknul.. ,,Povídej"

Všechno jsem mu řekla. Všechno. A na novo se rozbrečela.
,.Neboj, bude to dobrý..." Zvedla jsem hlavu. ,,Slibuju" řekl a setřel z mé tváře poslední slzu.
,,Děkuju" zašeptala jsem a hlavu položila zpátky.
,,Za co?"
,,Za to, že tu semnou jsi"
,,Neděkuj, to je přece jasný." Odpověděl.
Sice jsem mu neviděla do obličeje, ale bylo mi jasný, že se usmál.
Stále jsme byli v té poloze, když jsem se zeptala.. ,,A jak jsi mě našel?"
Pohladil mě po rameni.. ,,Jakmile jsem tě viděl běžet směrem k pláži, bylo to první místo, který mě napadlo. Takže jsem sem šel a doufal, že tu budeš... a byla jsi." Usmála jsem se.
Chvilku bylo ticho.
,,Měli bychom jít, řekl. Budou se o nás bát.
,,Jo, to měli" zvedla jsem se a promnula si oči.
Nastavil ruku, já jí chytla a vydali jsme se zpátky k bazénu.
Těsně před lehátky, kde byli ostatní mě pustil.

Na obědě jsem zase seděla vedle něj. Jako vždycky.
,,Dnes je hotelová diskotéka pro teenagery, jdeme ne?" naklonil se ke mně a já se usmála.
,,Jasně" už teď jsem se těšila.

,,Jaký to včera večer bylo?" Zeptala se sestra.
Nepřekvapovalo mě, že vyzvídá. U snídaně nemohla, protože jsme s Chandlerem šli pozdějc...
,,Skvělý" řekli jsme naráz. Podívala jsem se na něj a hned mi bylo jasný, že ani jeden nechceme probírat co se dělo. Prozatím ne.
,,A co jste dělali?" Zase vyzvídala..Jako by chtěla slyšet, že mezi námi něco je.

Kéž bych věděla co.

Slova se ujal Chandler a popsal náš večer.. Ikdyž vynechal pláž, tanec a třikolku. Chápala jsem ho. Začali by se ptát a to jsme ani jeden nechtěli.

Celý den utekl docela rychle. Po večeři mě Chandler zastavil a řekl:
,,Takže v 9 před vaším pokojem, jo?" Zeptal se.
,,Dobře"
,,Budu se těšit" zahleděl se do mých očí.
,,To já taky" Odhrnula jsem si vlasy z obličeje, usmála se a vešla do pokoje.