Sirény

1.

Tane se nepozorovaně proplížil až ke dveřím s nápisem: Nepovolaným vstup zakázán! Úspěšně se vyhnul hlídkujícím mužům v uniformách, a přestože znal trest, který následoval po překročení prahu dveří, vklouzl do místnosti. Potichu a rychle seběhl schody. Slyšel, že přivezli šestou a on ji musel vidět stejně jako veškeré její předchůdce.

Zbývalo mu deset minut do příchodu pracovníků, kteří zrovna obědvali. Předpokládaný čas se mohl změnit závisle na kvalitě jídla a současné situace ve světě kriminálu. Tuňákový salát nevypadal ani nechutnal zrovna vábně, Tane ho okusil již před hodinou, ale právě šestá dokázala rozpoutat dlouhou debatu – i toho byl svědkem.

Rychle se poohlédl po pracovišti svého otce. Hledané tělo jako jediné leželo vytažené.

Vkradl se do království soudního lékaře, který prováděl pitvy na mrtvých tělech v případech náhlé nebo neobjasněné smrti - jeho táty. Tane se díky němu dostával do styku s záležitostmi, které žádný jeho vrstevník neznal. Viděl už spousty mrtvých a znal jejich příběhy, ačkoli se jeho otec pokoušel všemi možnými prostředky zamezit přísun podobných informací.

Tanea ale všechno kolem vražd zajímalo, zvláště těch nevyjasněných. Navštěvoval policejní stanici od malička a pokaždé se snažil případu přispět nějakým svým objevem. Velký úspěch zatím neoslavil, ale čekal, že časem se všechno změní. Cítil v kostech, že šestá ho konečně dovede ke zlomu.

Zatím nikdo neprovedl důkladnou analýzu, a přesto byl důvod smrti navýsost jasný. Utopila se, jako i ostatních pět před ní. Podobně jako šestini předchůdci i ona neměla identitu.

Tane odhrnul bílou plachtu, která zakrývala tělo Jane Doeové. Mrtvá dívka mohla být jen o něco málo starší než on. Její uhlově černé vlasy ležely poházené na kovovém stole. První Taneova myšlenka byla, že je krásná a druhá, že na člověka až podezřele moc. Nadlidskou krásou oplývala každá z obětí.

Tmavovlasý kluk si vyhrnul rukávy a z krabice položené na stole vytáhl pár gumových rukavic. Obeznámili ho i s tím, že každý z pěti mrtvých za ušima schovával tři zářezy, ona nepochybně také, ale chtěl si být jistý.

Zajel dvěma prsty za ucho. Prvně nenahmatal nic znatelného, ale po chvíli, jakoby se kůže uvolnila a našel přesně tři rýhy. Když se ujistil, že na obou stranách jsou stejné, znovu si rukavice sundal.

Unikaly mu souvislosti. Všech šest se utopilo. Všech šest mělo zářezy. Všech šest připomínalo bohy. Všech šest umřelo během jediného měsíce, ale jeden s druhým neměl spojitost. Tane si byl jistý, že existují i jiná fakta, která mu unikají, nebo mu je otec neprozradil.

„Víš, že sem nesmíš chodit."

Tmavovlasý se překvapeně otočil. Neslyšel kroky na schodišti, takže předpokládal, že má stále ještě čas.

„Já vím," odvětil a nic víc ke svému přestupku neřekl. Místo toho se zadíval na Jane Doeovou. „Nevidím v tom logiku."

„Ani ji vidět nemáš! Tane, nenáleží ti sem chodit, kolikrát to zopakuji, než to tvá hlava konečně pochopí?" stěžoval si jeho otec. Přísně pohlédl do tváře kluka, který se mu tolik podobal. Oba sdílely stejné zelené oči a nevýrazné rty. Bohužel i vlastnosti zdědil syn po otci. V Taneově zvědavosti nacházel starší z obou svou vlastní.

„Mám divný pocit. Ta holka mi přijde živá," pokračoval Tane ve svých úvahách. Tolikrát se setkal s mrtvými těly a žádné z nich mu nepřipadalo tak...nemrtvé.

Starší muž pobaveně potřásl hlavou. „Už jsi někdy zažil, aby na pitevně skončili živí?"

„Jednou je vždy poprvé," namítl. „Měřil jsi jí pulz?" položil až směšnou otázku.