Hodně přemýšlím co všechno nesnáším, je to dost věcí. Lidi, hluk, šikana, Vánoce.. A já. Nemám sebevědomí, rychle se i z maličkosti dokážu vystresovat. Nenávidím toho na sobě spoustu, ale nejvíc na sobě nesnáším to co jsem. Jsem člověk, therian co už ztratil naději. Jsem jen další člověk stojící v linii co končí smrtí. Ale to co se ze sebe snažím udělat, to v co doufám že jednou budu, to mě tlačí pryč z téhle řady. Každý chceme něčím být ne? I když je to težké.. Dokud jsme naživu, bojujeme o přežítí. Dokud se dokážeme zvednout jdeme dál. Není tohle to co je tak úžasné? Snažíme se ikdyž je boj prohraný, protože dokud ještě dýcháme, a můžeme bojovat, můžeme žít, ne přežívat, žít.
I hate my body, I hate my mind. I hate my brain, I hate my heart. I hate my life, I hate myself but I will fight until the end of night.
~Whitny~
ČTEŠ
Moje myšlenkové pochody
NezařaditelnéNázev snad mluví za vše. Napadlo mě vytvořit knížku o mých myšlenkách. Hodně bude z mého deníku. Snad někdo pochopí význam vět zde. Předpokládám že zde budou hlavně depresivní myšleky, možná filozofické otázky a podobně, věřím že někoho tahle knížka...
