kapitola 4. - přeměna

26 3 3
                                    

Uběhl už týden od toho co se nám stalo v lese a na hlídce. Každý den jsme hledali v lese, jakoby ten přízrak zmizel.... Dnes byl poslední den, kdy jsme to chtěli zkusit. Jako vždycky jsme šli do lesa po odpoledním klidu. Než jsme stihli vyrazit, zastavila nás Nikol.

Nikol (N): Kam pořád chodíte? Hm?

M: A co tě to zajímá?

Věděli jsme, že jestli chceme aby nás Nikola nechala, museli jsme nechat mluvit Milana. Za ten týden jsme se celkem skamarádili a sjednotili, že by se dalo říct, že si čteme myšlenky.

N: Ne, já jen tak víš Mílo? Vůbec nejsme spolu.

M: Jako kamarádi?

N: Samozřejmě, jak jinak?

M: Ok, však až se vrátím, můžeme si třeba záhrát badminton nebo si zaházet s míčem.

N: Ok tak budu čekat.

M: Zatím čau.

N: Čau.

M: Konečně sem se jí zbavil!

Emm: To teda, byl to oprus!

Katy: To jo, šlo ti to dobře Milane.

M: Jop, dík.

Katy: Nemáš vůbec zač.

Emm: Tak jdeme? Nejsme tu pro to abychom se bavili.

M: Vlastně jo, jsme.

Katy: Ale teď ne, má pravdu máme zkontrolovat toho ducha.

A tak jsem šli do lesa Šli jsme jako vždycky ke stromu, ale tam nebyl.

Katy: Achjo, je to marný.

Najednou se mi v hlavě ozvalo,,využíj své smysly!''

M: No, to teda.

Zkoušela jsem přemýšlet a chytat pachy. Pak mi došlo, že cítím kudy šla veverka, srnec a dokonce i divoké prase! Potom mi zase došlo, že duch nemá žádný pach a ani nedělá stopy. V mozku mě to začalo táhnout k tomu spadlému stromu.

Emm: Pojďme se ještě podívat ke spadlému stromu.

M: Kam?

Katy: Dobře.

M: Haloo lidi, kam?

Emm: Tys tu nebyl když jsme ho našly s Katy, to neřeš a pojď.

M : Ok.

Došli jsme ke stromu a u něho stál zase ten přízrak. Nebyl už tak strašidelný, jak vypadal. Teda alespoň ne pro mě.

Přízrak (P): Já jsem věděl, že mě najdete. 

Emm: Co po nás chceš?

Ostatní radši nemluvili, protože měli asi strach.

P: Škoda, že si mě nevyslechla, když jsem k tobě mluvil ve snu.

Emm: Tos byl ty? Já jsem myslela, že to byl jen sen.

P: No nebyl, jinak abychom tu zavedli pozitivnější atmosféru, já jsem Derek a nejsem přízrak. Vy jste vyvolení a tak mě vidíte. Říká se tomu schopnost Vlčího volání. Ve skutečnosti jsem někde jinde.

Emm: Dobře, já jsem Emm a tohle je..

Derek (D): Já vím kdo jste.

Emm: Ok a proč nám to všechno říkáš?

D: Říkal jsem, že jste vyvolení.

Katy: Cože?

D: Je to tak, budete mít dar, proměnit se ve vlka, ale to až později.

Emm: Dobře.... a co máme dělat?

D: Jste tu na táboře že? Za jak dlouho končí?

M: Asi za dva a půl týdnu.

D: Dobře to je tak akorát.

Emm: Tak akorát na co?

Katy: Tak znovu, co máme dělat?

D: Abych vás mohl učit a jen posluchejte a věřte mi. Teď jsem váš alfa.

Nelíbilo se mi, že je to můj alfa. Měla jsem radši, když jsem velela já. Ale byl to vlk a já se bála, tak co sem měla dělat? Hned jak Derek dořekl, že je naše alfa, začal s tréninkem. Prvně nám ukázal jeho plně přeměněnou podobu a řekl nám, jak se máme ovládat a co se nám bude dít. Uběhly dva dny a my už věděli o vlcích a vlkodlacích spoustu věcí. Derek nás nejen  trénoval a připravoval na naši moc  a proměnu, taky nás učil historii vlkodlaků, jejich pravidla a práva. Řekl nám, že když nebudeme o vlkodlacích nic vědět, bude to těžší a horší a proměnu. Poslouchali jsme ho a učili se ovládat svoje oči, tesáky a mysl. Každý z nás měl jinou schopnost, řekl, že v sobě máme každý část chiméry, což nám umožňuje být silnější a rychlejší než vlkodlaci. Já jsem ovládala přízemní živly, tedy oheň zemi a vodu. Katy ovládala vítr a vzduch celkově. Milan ovládal psychické stránky, uměl telekinezi (pohybování předměty silou vůle) číst myšlenky, mluvit lidem do hlavy a vytvářet iluze. Byl zrovna náš první úplněk, kdy jsme se už vycvičení proměnili ve vlky. Na tábor už jsme vůbec nemysleli, běhali jsme po celém lese a učili se lovit. Zajímavé bylo, že jsme věděli, že to jen tak lehce určitě pokračovat nebude. Je jasné, že neexistují jen vlkodlaci, ale i další nebezpeční měnavci. Zatím se naštěstí nic nedělo. Tábor zkončil a my jsme museli do školy.................


TAK TOHLE JE KONEC PRVNÍ KNIHY ( VÍM VELICE KRÁTKÁ, ALE TO NAPRAVÍM) BUDU PSÁT VELMI PODOBNÉ POKRAČOVÁNÍ NA TUTO KNÍŽEČKU, JEN NĚJAKÉ DETAILY Z TOHOTO PŘÍBĚHU VYNECHÁM. URČITĚ SI HO POTOM PŘEČTĚTE A AHOJ! :D

Tábor 2k17Kde žijí příběhy. Začni objevovat