In heaven [tronnor]

it's fine

Troye's pov:

Šel na to docela rychle. Myslel jsem, že počká do zítra, než začne s touhle konverzací. Na druhou stranu bych asi nevydržel se ho na nic nezeptat. Přes to, že mi říkal pravidla, se pořád usmíval a to mě uklidňovalo. ,,Mám ti říkat Pane?" Vyhrkl jsem první otázku, co mě napadla. ,,Jasně Troye. Myslel jsem, že to je očividné." Řekl klidně. ,,Já si jen nebyl jistý. Víš, je hodně oslovení, která bys mohl mít rád. No a já nechtěl udělat chybu." Zadrmolil jsem potichu a skopil pohled. ,,Bože Troye, nemusíš být tak nervozní. Asi to na tebe bylo moc rychlé, ale zítra bys nebyl o nic míň nervozní." Řekl, jemně mě hladíc po tváři. ,,Je něco, z čeho máš velký strach?" Tahle otázka mě zaskočila. ,,Asi asi elektriky. Když jsem byl malý, tak jsem dostal šok od elektrického vedení od té doby se elektriky hrozně bojím." Podíval jsem mu nervozně do očí. ,,Dobře, nebudu jí používat. Jsem si ale jistý, že tenhle strach spolu překonáme. Potřebuju, aby sis vymyslel slovo, které všechno zastaví, když to nebudeš zvládat." Nedokázal jsem přemýšlet. Nic mě nenapadalo. Je to jednoduché, vymyslet si slovo. Slovo. Slovo. ,,Já-já nevím. Nic mě nenapadá, promiň." Byl jsem ze sebe tak moc zklamaný. ,,Troye, tak budeme používat systém barev. Nic se neděje." On je tak moc dokonalý. 

,,Troye, jsi tak moc nervozní. Víš co, běž si dát sprchu a potom už půjdeme spát. Dneska toho už necháme a promluvíme si ještě zítra. Pojď, ukážu ti, kde je koupelna." Zvedl se a rozešel se do chodby. Šel jsem za ním jako jeho ocásek. Došli jsme do koupelny, která byla větší než můj obývák. ,,Tak jo. Nechám ti soukromí a půjdu si zatím rozložit křeslo. Budu přímo přes chodbu. Kdyby cokoliv, tak na mě zavolej." Chtěl už odejít, ale já ho zastavil. ,,Počkej! Můžu tě obejmout?" Otočil se a přitáhnul si mě do pořádného objetí. ,,Na tohle se nemusíš ptát. Stacey říkala, že se rád objímáš. Věř mi, nemůsíš být tak vyplašený. Já nekoušu. Zatím." Řekl se smíchem. Připadal jsem si tak moc hezky. Tak v bezpečí. V tu chvíli mi došlo, že jsem schopný udělat cokoliv jen proto, aby na mě byl pyšný. Pořád jsem se ho držel jako klíště. Vůbec jsem ho nechtěl pouštět. ,,Cheš půjčit tričko na spaní?" Zavrněl mi do ucha. ,,Jo. Na tohle jsem vůbec nemyslel." Ikdyž jsem nechtěl, musel jsem se od něj odtánout. ,,Dojdu ti pro to tričko hned jsem zpátky." Usmál se a běžel, hádám, do ložnice. Stál jsem tam jako přikovaný. On byl tak zatraceně krásný. Jeho oči byly tak krásně pronikavé. ,,Tohle tričko by ti mělo být. Tak mazej do sprchy. Až se dosprchuješ, tak na mě zavolej." Podal mi to tričko, usmál se a odešel z koupelny.

Vysvlékl jsem se a vlezl si do sprchy. Nechal jsem na sebe dopadat teplé kapky vody. Bylo to uklidňující. Měl pravdu. Celou dobu se choval tak moc hezky. Musím Stacey koupit obrovskou čokoládu. Byl to skvělý nápad, mě s ním seznámit. On mi rozuměl. Připadalo mi, že je to ten nejdokonalejší člověk na planetě. Připadal jsem si jako náctiletá holka, která právě objevila kouzlo nějaké kapely.  Z toho celého jsem byl nehorázně vyděšený, ale zároveň jsem se na to těšil. Natáhnul jsem se pro ručník a vyšel jsem ze sprchy, otřel jsem se a vzal si na sebe to tričko, co mi dal. To tričko bylo tak dvakrát větší než já, i jemu muselo být velké. Natáhl jsem si boxerky a zavolal na něj: ,,Pane!" Hned co jsem zakřičel, se otevřely dveře a v nich stál on. ,,Tak pojď, princezno." Usmál se jako sluníčko a vzal mě za ruku, táhnul mě chodbou. Až jsme došli ke dveřím, on je otevřel a ukázal na postel. ,,Cítím se trochu blbě, když já budu spát na měkké posteli a ty na tvrdém gauči." Zakroutil hlavou. ,,Kdyby mi to vadilo, tak by to tak nebylo Troye." Zakýval jsem hlavou. ,,Dobře, tak dobrou." Řekl jsem a objal ho. On mi rozcuchal vlasy a odtáhl se. ,,Budu spát v obýváku,  kdyby cokoliv, tak na mě zavolej a já přijdu. Dobře?"Zakýval jsem hlavou. On odešel a nechal pootevřené dveře. Já jsem si lehnul do studené postele. 

Tak a je tu nová kapitola. Snad se líbí. Koment a vote potěší.