In heaven [tronnor]

learning

Troye's pov: 

,,Já-já nesnídám. Pane." Zadrmolil jsem rychle. On se zamračil a stoupl si přede mě. ,,Tak od teď už ano." Sklopil jsem pohled do země. On mě začal hladit ve vlasech.  ,,Troye, jsi hrozně pohublý, ne, ne že by to bylo něco špatného, ale musíš jíst. Princezno, já jen nechci, aby se ti něco stalo. Pokud nebudeš snídat, tak nebudeš mít energii a já  jsem prý moc vyčerpávající."  Pokud mi bude všechno vysvětlovat takhle, tak asi nebudu mít žádné zábrany. Zvedl jsem pohled a odvážil se mu podívat do tváře. Starostlivě se usmíval. Bože, jeho úsměv. ,,Co říkáš tomu, že bych nám udělal anglickou snídani? Zní to dobře?" To znělo víc než dobře. Zakýval jsem. ,,Princezno, mohl bych dostat i slovní odpověď?" Řekl velice vážně. ,,Ano, ano Pane, zní to moc dobře. Omlouvám se." Dal mi pusu na čelo a odešel do kuchyně. Protřel jsem si oči a šel jsem za ním. Byl tak moc krásný, mám pocit, že nic krásnějšího na světě není. Přišel jsem do kuchyně a uviděl ho doslova tancovat okolo celé kuchyně. ,,Můžu nějak pomoct, Pane?" Zeptal jsem se už docela klidným hlasem. ,,No asi ne, princezno. Nekoukej na mě jako ublížené štěně. Tak já nevím. Tak co kdyby si vytáhl z ledničky tu velkou flašku citronové limonády a nalil nám?" Rozešel jsem se k ledničce a otevřel ji. Podle jejího obsahu by si každý mohl vyvodit, že tady bydlí stádo hladových mamutů. Hledal jsem tu flašku hrozně dlouho. ,,Vpravo nahoře, princezno" To oslovení miluju. Možná až moc. Konečně jsem ji uviděl. Vytáhl jsem ji a rozlil do dvou skleniček, co mi Pán podal. Ukázal mi, ať s těmi skleničkami jdu na terasu. Jeho skleničku jsem dal na stůl před židli, na které seděl včera. Doufám, že si to pamatuju správně. Nechci ho zklamat takhle rychle. Posadil jsem se na místo proti tomu, kam jsem dal jeho skleničku. Na to, že bylo docela brzo ráno, tak bylo příjemně, ani vedro ani zima. Moc dobře chápu, proč si koupil tenhle dům. Je tady nádherně, má moc krásnou zahradu. Určitě ta zahrada není tak krásná, jako je on sám, ale blíží se k tomu, aby se jen maličko vyrovnala jeho kráse.  Ucítil jsem ruku na svém stehně, tak jsem se vyděšeně otočil. ,,Nad čímpak jsi přemýšlel? Byl jsi jak v jiném světě. Chvilku jsem na tebe mluvil,  ale ty jsi vůbec nevypadal na to, že by se k tobě nějaká moje slova dostala." Já si ani neuvědomil, že sem přišel. Bože, zase jsem to pokazil, jako pokaždé. ,,Myslel jsem na to jak moc, moc krásné to tu máš. Tolik krásných květin. Já-omlouvám se . Vážně, nechtěl jsem tě nevnímat. Jen se mi tohle občas stává. Nedo-nedokážu to kontrolovat, ani nevíš, jak moc bych chtěl. Prosím, nezlob se. Nechtěl jsem tě naštvat." Vychrlil jsem ze sebe asi rychlostí světla. Zase jsem se začal klepat. Ne, ne, ne. ,,Troye, já nejsem naštvaný, dobře, jen jsem se lekl, to je celé. Princezno, nic si nepokazil, hmm? Pojď sem." Řekl klidně a přitáhl si mě do opravdu pevného objetí. Přestal jsem se klepat. On se odtáhl a dal mi pusu na čelo. ,,Teď se hezky nasnídej, nebo dostaneš" Poslechl jsem ho, myslím že bych v tuhle chvíli nebyl schopný mu odporovat. Bylo to výborné, byl dokonalý kuchař. On celý byl dokonalý. ,,Je to výborné, Pane." Jen se usmál a zakroutil hlavou. Když jsme dojedli, Pán vzal talíře a odnesl je dovnitř. Já ho následoval se skleničkami jako poslušný pejsek. ,,Chtěl bys se mě na něco ohledně tohohle vztahu zeptat?"

Tak jako omluvu za to nevydávání je tady další kapitola. Moc doufám že se vám líbí. V příští kapitole se konečně začne něco dít *mrk mrk*