In heaven [tronnor]

morning

Troye's pov:

Převaloval jsem se neklidně na posteli. Cítil jsem se hrozně. Bál jsem se všeho, co bylo v pokoji. Vypadal tak strašidelně, když tu byla jen tma. Stále jsem měl pocit, že mě někdo pozoruje. Byl jsem vyděšený, možná až moc. Začal jsem se klepat. Bezdůvodně zase vyšiluju, jako by mi bylo pět. Rozhodl jsem se si rozsvítit alespoň lampičku na nočním stolku. Ta by mohla pomoct. Asi jsem to ale neměl dělat, protože jsem vzbudil Connora. Měl bych mu přestat říkat Connor. Je to můj Pán. To je teď jedno. Jde sem, bude naštvaný, že jsem ho vzbudil. ,,Troye, copak je? Stalo se něco? Vždyť se klepeš." Řekl a sedl si ke mně na postel. ,,Princezno, copak? Ty máš strach? Víš, že bych ti neublížil. Ne takhle. Co se děje?" Pohladil mě po tváři. Snažil jsem se mu odpovědět, ale nešlo mi to. Nedokázal jsem ze sebe dostat ani hlásku. ,,J-j-já se bojím. Bojím se tu být sám. Má-mám pocit, že-že mi tu něco ublíží. N-n-ne ty, ale prostě ně-něco." Vykoktal jsem ze sebe konečně. ,,Myslíš, že by tě uklidnilo, kdybych spal tady s tebou?" Zeptal se opatrně. Zakýval jsem hlavou a posadil se. Pán si mě vzal do náruče. Hladil mě po zádech. Věděl jsem, že kdyby mi teď řekl, ať skočím z okna, tak to udělám.

,,Ale dávej si na mě pozor. Prý hrozně kopu." Zasmál se a položil mě do postele jako miminko. Rychle oběhl postel a lehl si vedle mě. ,,Chceš tu lampičku nechat rozsvícenou?" Zeptal se mile. Je tak moc dokonalý, budu muset být pro něj taky dokonalý. ,,Ne, zkusím to bez ní. Pane." Poslední slovo jsem spíš zašeptal. On se přese mě natáhl a zhasl lampičku. ,,Je moc hezké, jak se snažíš." Řekl klidně. Já jsem se začal červenat a přisunul jsem se blíž k němu. On vzal moji ruku a a dal jí pusinku. Jako kouzlem jsem usnul. Ráno jsem se probudil a Pán už byl vzhůru. Seděl opřený o zeď a na nohou měl laptop. Poslouchal nějakou muziku skrze sluchátka a něco náruživě ťukal do klávesnice. Musel jsem se usmát. Byl tak moc krásný. Po chvíli mě zpozoroval a odložil laptop a z uší si vytáhl sluchátka. ,,Tak ses přeci jen probudil. V noci sis ze mě udělal plyšáka a objímal si mě, jako bys mě nikdy nechtěl pustit." Řekl a přitom se stále usmíval. Já jsem se začal znova červenat. ,,Omlouvám se. Díky, že si tu se mnou včera v noci byl." On se jen usmál a mávnul rukou. ,,Co naše princezna snídá?" Vstal z postele a obešel ji.

Tak po skoro roce další kapitola. Moc se omlouvám že nevyšla dřív ale moc školy moc práce moc vztahů. Bylo toho moc opravdu se omlouvám. Doufám že to ještě někdo bude číst. Snad se vám líbí. Zkusím co nejdříve sesmolit další.