★HLEDÁ SE★

★Prolog★

Slyším výkřik a trhnutím se probouzím. Rychle si nasazuju papuče a běžím dolů po schodech. Jako bych už ten výkřik slyšela.  Těsně u svého s ů se zastavuju a lapám po dechu.

Muž oblečený do motorkářské vesty, přez tvář převázaný tmavý šátek, na rukách pár šrámů a jeho oči... Ty už jsem někde viděla. Asi ve snu. Stál nad mojí matkou s dýkou a každou chvílí ji  k ni přibližoval.

Nečekala jsem moc dlouho. Vrhla jsem se na dotyčného a snažila se mu vytrhnout dýku z ruky. Ani sebou netrhl. Jen se na mě vyjeveně díval. Využila jsem volné chvíle a kopla ho do rozkroku. Zasténal  a svalil se na zem. No aspoň je to člověk...

Přiskočil a jsem k němu a sebrala jsem mu tu dýku. A chtěla jsem mu ji vrazit přímo do srdce, jenže potom se rozletěly vchodové dveře a stáli v nich dva policajti.Oba jsme se lekli.
Teda aspoň já jsem vyletěla nejmíň dva metry do vzduchu.

,,Pá pá!"
"Rozloučil" se muž a zmizel. Jo asi jako nějaká vodní pára. No prostě se doslova vypařil. Tak dobře měním názor asi to člověk nebyl. Asi něco jako metačlověk.

,,Slečno Windhamová?" Otázal se mě policajt.
,,To já ne..." V ruce jsem pořád svírala dýku. A strážník mě přerušil.
,,No, jak nám chcete vysvětlit že tu stojíte s dýkou nad vaší matkou?! Ještě že máte tak starostlivé sousedy..."

,,Já ne..."začala jsem znova.
Zvednutá ruka policajta mi jasně naznačila že nemám už dál mluvit.

,,Toto se musí prošetřit tak si ihned nástupce do auta!" Zvýšil hlas policisty.A sakra! Sklonila jsem se nad matku a zjistila že má nejméně zlomenou ruku. Protože v takovém nepřirozeném úhlu jsem ještě ruku neviděla.

Jeden z poldů mě chytl za rameno a odtáhl mě od mamky. Sice jsem trochu protestovala ale následovala jsem ho. Odtáhl mě do auta. Usadila jsem se a se smíšenými pocity usnula. Co to bylo za chlapa?!

No, takže asi výslech, poučování o tom, co se má a co nemá dělat, nejmíň půl roku v psychiatrické léčebně a co ještě?!

Hlavou mi prolétlo dalších tisíc věcí, co by mi mohli udělat. Ale ta jedna byla nejhorší....

Co když se vyplní?!