★HLEDÁ SE★

♦Čtyři♦

Znáte ten pocit když se na vás všichni dívají a vy by jste se chtěli buď propadnout do země, nebo se stát nějakým plynem- v mém případě jedovatým?

Ano takhle se právě teď cítím...
Pořád si něco šeptají, a myslím že nejsem na omylu, když si myslím že si šeptají o mě. Z trapného sedění v tichosti a poslouchání drbů o mně, které beztak ani nebyly pravdivé, mě vysvobodila učitelka.

,, Takže děcka začneme s výukou. Takže kdo mi řekne..." Vážně jsem se snažila ji poslouchat, ale když si všichni ti debilové, kteří neví kam s očima neustále šeptají - a já vím že o mně- tak jsem se ani trochu nemohla soustředit.

Vzdala jsem to. Vzala jsem si mobil a napsala jsem mé kamarádce Lucy jak se mám atd.
Asi taky v hodině neměla co dělat, jelikož si se mnou psala asi deset minut. Poslední minuta d konce hodiny.... Tři ... Dva... Jedná...

Crrrrr.....
Uf! Já jsem tu první hodinu přežila! Měla jsem chuť vyskočit dva metry do vzduchu!

Zamířila jsem ke své skříňce, ale jakmile jsem jsem byla pár metrů od skříňky, tak do mě někdo vrazil...

Myslím že se jmenoval Jake, protože ho učitelka asi stokrát napomenula, jak si o me- nejspíš o me- šeptal s nějakým klukem v hodině.

Asi minutu jsem na něj otráveně zírala. Ale neřekl ani pitomý "promiň", tak jsem se zamračila a chystala se odejít. Kluk se zvedl a zatáhl mě spátky.

,,Nevím jestli tě to doma učili, ale když do někoho vrazíš měla by jsi říct aspoň promiň." Tak ten se mi ani trochu nelíbí. Jsem tu pár hodin, minut a už jsem si udělala nepřítele. I když spíš jsem měla na mysli to, že si vlastně udělal spíš on nepřítele, a dostat se z mých spárů není zrovna dvakrát lehké ...

Nad touhle myšlenkou jsem se musela zlomyslně pousmát.
,,To je ale zajímavý právě jsem chtěla říct úplně to samé...
I když bych ti to řekla vlastně trochu jinak, jelikož jsi zněl jako nějaká stará babka co noc co noc nadává co že je to za mládež!''

Kdyby jeho pohled uměl zabíjet, tak ležím někde hodně, ale sakra hodně hluboko pod zemí, a tak jsem mu to oplatila výsměšným úšklebkem. Hádám že jsem mu právě před všemi co stáli na chodbě shodila jeho dost vysoké ego a autoritu na dost nízké.

,,To si ještě vyřídíme" zavrčel, otočil se do chodby a odkrácel jako nějakej namyšlenej krocan, plameňák, páv úplně všechno tak divnýho mi připadalo jako on.

Zazvonilo, takže jsem tam nemusela dlouho stát před těma udivenýma očima plných respektu, nenávisti...jo každý se tvářil úplně jinak...

Vydala jsem se do učebny Angličtiny.

***

Čau všichni máme tu novou kapitolu! Snad bude brzy další!

Nahoře je Jake

Vaše
RossieQueen