♠Jedna♠

17 1 0
                                    

Ano vyplnila se...
Výslech byl dost strašný, protože mi nedovolili ani pronést jedno slovo na svou obhajobu .

Zítra mě čeká první den na mojí nové škole Iron High Scholl v L.A.
S Mamkou jedeme nakupovat učebnice a sešity do nové školy. Nejradši bych zůstala v Enfreu. To je moje rodné město, ale v Kalifornii není tak zle. Pláže, moře, skvělí lidí v barech... No co si ještě přát?

___________________________________

Když jsme se vraceli z nákupu, celou cestu jsem se dívala na tu hromadu učebnic. Snad mě tam nebudou učit jak držet příbor. To už bych se fakt neudržela, a zakopala bych se někam hodně hluboko pod zem.

V autě byla nuda, tak jsem zmáčkla prstem tlačítko rádia a hodila tam nějakou fajn písničku.
Asi po pěti minutách, jsme zastavily u našeho bytu- ehm, teda vlastně paláce...

Z domu jsem zvyklá na malý zatuchlý, skromný a útulný byteček, takže na kilometrové posteli se mi moc dobře neusíná.
To samý moje osobní koupelna se záchodem, obrovský balkón, šatna, která byla už předem vybavená a nikde ani smítko prachu.

Tohle by se někomu mohlo zdát jako v pohádce, ale věřte mi, že to až tak v klidu není....

Otevřela jsem dveře a vešla jsem do velké haly. Otřela jsem si boty o rohožku, zakopla si je z nohou, hodila batoh na zem a vydala jsem se po strmých, točitých schodech do svého pokoje.

Sedla jsem si na postel a otevřela notebook, jelikož jsem neměla co dělat. Podívala jsem se na stránky školy. Zítra máme, Matiku- pohoda, Němčinu- no to už takový kafe není. Pak nějaký PP, co? A FP? Aaaaa???

,,Mami?"zakřičela jsem dolů na mamku, nato jsem dostala odpověď ,,No Tess?" Prekrikujíc smažení řízků.

Mamka naší "služebné" zakázala vařit, jelikož si myslí že toho má moc, a že si potřebuje odpočinout, že mamka toho dělá malo a je neužitečná.

,,Co jsou předměty PP a FP?"zakřičela jsem spátky na ni.
,,Psychická a fyzická příprava., Ale nevím co se tam budete učit..."

Co? Dál už jsem radši neodpovídala, protože jsem se dívala na Flashe a u toho přemýšlela, pak jsem upadla do plospánku, dívala jsem se na film ale nevnímala jsem ho.

Když v tom mě vyrušilo něco, co se srefilo do mého okna. Tak jsem tam přešla. Našlapovala jsem pomalinku, tak abych neupoutala pozornost matky i když je o patro níž.

Konečně se moje noha dotkla chladné zdi pod parapetem okna.
Pomalu jsem vykoukla dolů z okna. Stál tam kluk. Tmavě hnědé vlasy mu padaly do obličeje a díval se na mě těma svýma ledově modrýma očima.
Po chvíli se chtěl otočit a já se lekla že by fakt chtěl odejít, tak jsem rychle vyběhla na chodbu, Matula jsem si boty a výběhla ven na chodník.

Usmíval se na mě.,, Co chceš?" Zeptala jsem se s nejistotou v mém roztřeseném hlase.
,,To co ty? Seznámit se." Řekl a zrudl. ,,Slyšel jsem že k nám na školu na Iron School bude chodit nová holka. Nejsi to ty?" Řekl už trochu vážněji.

,,Ty drby se nějak rychle šíří..." Zasmála jsem se. ,,Jo taky tam naneštěstí budu chodit ty tam chodíš? A jak se jmenuješ?"

,,No tak od začátku, Ahoj já jsem Chris Grey a budu s tebou chodit do školy." představil se a podal mi ruku kterou jsem bez váhání přijala. Přišel mi sympatický.

,,A ty jsi?" Podívala jsem se mu do očí ve kterých plály modré plameny.,,Jmenuji se Tess. Tess Wanderbil."

,,Moc rád tě poznávám a doufám že spolu budem chodit do třídy..."jo
,,Tak to asi podle toho kolik je ti let ne? Mě je sedmnáct a tobě?"
Jeho ústa se na okamžik rozšířila do Ó a pak nadšeným hlasem řekl.
,,Je mi osmnáct, takže spolu asi budem chodit do třídy! Jo počkej, za co vlastně jseš tady?"
Tato otázka mě celkem zaskočila,protože jsem to nečekala.

Tak jo, řeknu ti to, když mě nebudeš litovat a nikomu to neřekneš protože na to já nejsem." Jen přikývl a tak jsem mu to řekla zkráceně.

,,Jednou v noci jsem se vzbudila a slyšela výkřik mamky , tak jsem se tam šla podívat. Byl tam muž s dýkou, tak jsem se na něho vrhla a vzala jsem mu tu dýku. V té chvíli tam ale vtrhli policajti a ten chlap se schoval. Teda spíš mi přišlo jako by se vypařil. A poldum jsem to samozřejmě vysvětlit nemohla, protože by mi stejně nevěřili. To oni nás chtěli poslat na psychiatrii!"

Znovu jsem se do toho vžila. Takže teď tu řvu jak na lesy.
,,A co ty?, Co ty máš za problém?"

Nadechl se k odpovědi a spustil.
,, Když jsem byl malý, asi v deseti letech moje mamka si našla chlapa, který mě mlátil a tak. No prostě mě neměl rád. A když pak mamka jednou umřela, zůstal jsem s ním. Jednou jsem se asi v jedenácti letech pokusil utéct, ale poslal na mě otec poldy a já jich pár zmlátil. Nejsem tu za to, že jsem utekl z domova, ale za těch pár pořádně zmrzačených policajtů." U poslední věty se zasmál.

Chtěl pokračovat, ale to už nás vyrušila mamka, která vystrašeně křičela moje jméno a na prahu stála pouze v noční košili a pantoflích.

Chris rychle něco vytáhl z kapsy,
byl to malý lísteček, a zmizel v dálce. Pak už jsem slyšela jen mamku jak si dělá starosti kde jsem byla...

__________________________________
Pls napište do komentářů.,
názor na tuto kapitolu!!!

Vaše
Rossie

★HLEDÁ SE★Kde žijí příběhy. Začni objevovat