★HLEDÁ SE★

♣Dva♣

,,Píp- píp- píp..."zazvonil mi budík ležící na  malém nočním stolku.

Achjo,  takže první den v nové škole, ve které mě budou pokládat jenom za nějakou obyčejnou rebelku,  co se neudrží na uzdě. No jo, sice když jsem byla malá,  tak jsem trochu hyperaktivní byla,  ale už to ze mě (skoro, říkám SKORO) slezlo.

Co si mam vzít na první den do rebelské školy? Tam někdo beztak na hezké,  nebo aspoň školní oblečení ani nepomyslí.
A tak jsem moc nevybírala. Hodila jsem na sebe kostkovanou černo-šedou košili,  černou mikinu s kapucí a opět         černé- ano té černé je dnes nějak hodně- no prostě černé roztrhané rifle.Trošku,  ale jen trošku jsem se namalovala a učesala jsem si své hnědé vlasy s blond konečkama.Na záda jsem si hodila školní batoh a sjela po zábradlí našeho nového domu do kuchyně,  ze které už se linula vůně čerstvě smažených palačinek. Moc sladký nemusím,  ale na přemýšlení do školy mi přišly vhod.

Asi si říkáte,  jaktože přemýšlení do školy hned první den. Ach ano,  to mi taky přišlo absolutně ujetý. Na Iron Highs,  se učí už od třetí hodiny. Ty první dvě se pouze seznamuje.

Všechny palačinky jsem rychle zhltala a napila se ze zeleného hrnku mléka,  který mi tam před pár minutama postavila mamka.

,,Díky mami, bylo to moc dobré."
Poděkovala jsem za dobré jídlo, zodpověděla pár hloupých dotazů týkajících se toho jestli mám všechno nebo jak se těším a vyrazila jsem do malé předsíně,  kde jsme si v malé zaprášené poličce ukládaly naše boty.

Nazula jsem si svoje boty a vyrazila si sednout do auta. Čekala jsem tam na mamku,  a když se konečně objevila v zádveří,  dala jsem si do uší sluchátka,  abych nemusela poslouchat další otázky své matky. Otevřela dveře od auta, nastoupila a nastartovala naše auto.

♣♠♥♦

Mamka vytáhla klíček ze zapalování a vytrhla mi sluchátka z uší.
,, To už jsme tady?" zeptala jsem se otráveně.
,, No ty jsi teda nadšená. Trochu se usměj,  přece to nemusí být až tak strašný." zasmála se mamka.
,, Hmm..."zamručela jsem nazpátek. Asi to brala jako odpověď,  a tak mě pohladila po vlasech a políbila na čelo. Otevřela jsem dveře od auta a vystoupila na kamenitou cestu,  která se táhla až ke vchodu do velké šedé budovy.

U vchodu jsem zahlédla Chrise,  bavícího se s nějakým klukama.
Rozhodla jsem se jít za ním.
Vykročila jsem za nima. Nebyla jsem blízko nich,  ale jeden z těch kluků si mě všiml. Měl blond  vlasy a oči světle modré. Usmál se.

Trochu šťouchl do Chrise,  aby se podíval kdo k nim přichází. Chris na mě zamával. Přešla jsem tedy k nim blíž. ,, Čau Tess jak se těšíš?" zeptal se rozesmátý Chris.
Odpověď se k němu nedostala
,, No jo,  špatná otázka. Tess,  tohle, je David." představil Chris kluka s blond vlasy. Vstřícně mi podal ruku a znovu se usmál.
Ruku jsem s úsměvem přijala.

,, A tohle, " Ukázal na světle hnědovlasého kluka,  který byl velmi zabraný do šoupání tenisek o zaprášenou kamenitou cestu. ,,je Eliott. "

Teprve teď jsem uviděla jeho světle zelené oči. Jsou krásné ale s těma Chrisovýma se rovnat nemůžou.Taky jako David ke mě natáhl ruku a já ji také přijala.
Nenávidím seznamování.

Asi pět minut jsme tam tak mlčky stáli, ale potom konečně Chris navrhl,  že už půjdeme do třídy,  protože za deset minut zvoní.
Tím mě vysvobodil z nekonečného trapného mlčení a poslouchání škrobtání Eliottových bot o kamenitou cestu.

Šla jsem vedle Chrise,  a poslouchala ho jak mluví o věcech, jako ,, Víš že o tobě všichni vědí? Náš ředitel k nám do třídy přišel osobně,  a to se nikdy nestává." řekl Chris,  který se mnou, po pravém boku procházel prosklenými vchodovými dveřmi.

,, On totiž většinou sedí za tím jeho trapným červeným stolem zabarikádovanej papírováním."
Musela jsem se zasmát.
Ohlédla jsem se přez rameno do zadu.,, A David s Eliottem chodí taky do stejné třídy jako já a ty?"
Otázala jsem se ho.

,, Ano chodí. Ale jsou to jediní lidé z naší školy,  kdo jsou tak aspoň průměrně psychycky v pořádku." uchechtl se.

,, U nás je to vážně jako v Zoo. Všichni křičí po učitelích, vykřikují,  pokřikují na sebe. Prostě už se nemůžu dočkat,  až odtud vypadnu." najednou byl hrozně rozrušený. Ani se mu nedivím,  pokud je to tak strašný jak říká, dlouho tu nevydržím.

,, Tohle je něco jako vězení,  že jo. Něco uděláš, přivezou tě sem,  odpykáš si to, a jedeš zase domů?" zeptala jsem se ho opatrně.
Jen tupě přikývl hlavou.
Možná ho trápí něco,  něco,  třeba se někomu potřebuje svěřit. A třeba je na tom stejně jako já.

,, Chrisi, "začala jsem opatrně.
,, Za co jsi vlastně tady? Ještě jsi mi to neřekl" zastavili jsme se u skříněk a on se o jednu z nich i hlasitě opřel. ,, Je to na dlouho,  takže až po škole. Ano?" to mě  a vážně mučilo. Chtěla jsem to vědět za každou cenu hned teď. A místo toho, se budu muset učit nějakou psychologii.

,,  Jo a ředitelna je tam tím směrem, pak po schodech doprava a tam už uvidíš cedulku. Ale nezapomeň zaklepat. On si na takový věci potrpí. Je schopný tě tady nechat za to o jeden další mučivý měsíc déle."

Zasmál se a s klukama v patách mě tam nechal na pospas řediteli.

Čau lidi! Je tu nová kapitola.
Snad brzy vyjde další....

Vaše Rossie😘