★HLEDÁ SE★

♥Tři♥

,, Dále" ozval se po mém zaklepání z místnosti hluboký mužský hlas.
Zmáčkla jsem kliku a nakoukla dovnitř. Vešla jsem do místnosti a uviděla muže- tipovala bych tak na čtyřicet let. Měl světle hnědé vlasy a celý byl zabraný do papírování.

,, Ehmm" odkašlala jsem si trapně. Ředitel ke mě otráveně zvedl unavené oči a po chvilce zbystřil. ,, Ano slečna Windhamová. Vítejte na naší škole." pozdravil mě ředitel.
,, Jsem váš ředitel na této škole, a jmenuji se Joseph Adams."

To jméno jsem už někde slyšela...
Nevzpomínám si na to kde, kdy nebo jestli to bylo doopravdy...
Jo-už si vzpomínám... Matka to jméno někdy křičela ze spaní... Nebo mi ho asi jen tak z očí do očí řekla.

,, No tak se dáme do toho..." řekl a začal se hrabat ve své zásuvce za pracovním stolem. Na neštěstí jsem zjistila že v rukou drží obrovskou obsáhlou knihu s nápisem "školní řád". Zalapala jsem po dechu.

Přede mnou stála nejméně devětset-stránková knížka a já marně doufala že to nebude něco jako povinná četba. Jako: termín kdy se má dočíst a hlavně že to budu muset vůbec přečíst.

,, Tohle je náš zkrácený školní řád. Stačí když si přečtete všechny základní body. Je jich pouze kolem padesáti. Máte měsíc. Ne na to aby jste to dočetla,  ale aby jste se s nimi seznámila. Příští měsíc už vás neznalosti řádu neomlouvají."

, , Co když poruším některé z těch pravidel ?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,  Vyloučíte mě?"zeptala jsem se znovu.

,, Vyloučení je na této škole spíš odměna,  a vy slečno Windhamová jste mi zatím nedala žádný důkaz toho abych mohl vyloučit z velkých řad studentů právě vás...
To co se tu bere jako trest je mnohem horší. Ale můžeš si vybrat: buď psychycké mučení nebo fyzické."

,, No, kde jsme to přestali? " zkusila jsem zadupat téma do země a věnovat se tomu proč jsem tady...

                         ♣♠♥♦

S polnou náručí učebnic jdu mírným krokem do druhého patra- do mojí třídy. Je tu tolik schodů!

Zaklepal a jsem a po chvilce lehce stiskla kliku. Vešla jsem do třídy a uviděla jsem milý úsměv na rtech mojí učitelky a mezi tvářemi žáků se našlo i pár nadšených,  i pár znuděných tváří.

,, Dobrý den, " pozdravila jsem učitelku a přelétla třídu pohledem.Chris se na mě usmáli povzbudivým pohledem. Učitelka se na mě usmála a hned mě představila.
,, Tohle je vaše nová spolužačka Tess Windhamová. Tak doufám že brzy mezi vás zapadne. Tess mohla by jsi nám o sobě něco říct?" vyzvala mě učitelka.

Ok. Jmenuju se Tess Windhamová a nejsem tu abych se s vámi bavila,ale jsem tu proto abych přežila. I když už ve vězení by se mi to tam určitě líbilo víc než tady v tomto zapadákově...
Jo a ještě jsem zapomněla podotknout že všichni vypadáte už od pohledu jako kreténská banda kokotských teenagerů, kteří si o sobě bůhví co myslej...

To by to ale nebylo moje viditelné Já, kdybych doopravdy neřekla:
,,Ahoj já jsem Tess Windhamová.
Před týdnem jsem se já a matka kvůli mě přestěhovaly do toho města. Ehm... Ráda si maluju a sportuju. No... To je asi vše..."

Nejistě jsem se podívala na učitelku. Ta přikývla.
,,Děkujeme Tess. Posaď se tam vedle Tomyho. Kývla na brýlatýho bruneta s nagelovanýmy vlasy, vzorně sedícího hned naproti mně v první lavici, očima přejíždějící že mně - té nové žačky- po učitelku.

Koho sem proboha posílají...